Anežka Gavendová 
Barevnost ze světa
Jen co se usadím, na pódium vstupuje moderátorka, aby přivítala prvního hosta. Tím je maďarská designérka obuvi Gabriella Veszprémi. Celá beseda probíhá v angličtině. „K výrobě svých kolekcí využívám zbytky nevyužité kůže, která by se při normální výrobě vyhodila. Inspiruji se především v přírodě, ráda se soustředím na detaily,“ představuje v krátkosti svou práci. Na plátně jsou promítány nejen návrhy bot, ale také pár kusů kabelek, které patří do souboru nazvaného Layers.
Poté se na pódiu střídá se Sannou Schubert. Ta přijela z Německa se svou kolekcí Girls are hunters. „Inspirovala jsem se módou 18. století. Ženy se tehdy oblékaly opravdu žensky, dnes se často stylizují spíše do mužů, nejen v odívání. Nemusí ale ztrácet svoji podstatu, aby byly úspěšné. Ženy nyní loví úspěch i lásku,“ osvětluje název svého počinu Schubert.
Vintage je zase šik
Následuje krátká pauza, během níž se dav vyhrne zpět do městského vedra na cigaretu. Po návratu si slovo bere pro dnešní den první host z tuzemska. Není jím nikdo jiný, než zakladatelka Vintage Recycle Store Martina Feitová. Mezi všemi účastníky vyčnívala hned od začátku právě díky svému oblečení. Zaujala kombinací černého trička, na které navrstvila vínové saténové šaty na ramínka a výrazný šperk. To by nejspíš nebylo nic neobvyklého, kdyby k tomu všemu nebyla přidána klasická černá kšiltovka. Nositelka nejen že vypadá nekonvenčně, ale ani její cesta nevedla přes žádné klasické módní školy. „Vždycky mě bavily bleší trhy a podobné věci. Vzala jsem tam jednou část ze svého šatníku a mělo to celkem úspěch. A pak jsem se procházela Veverkovou ulicí v Praze a objevila dokonalý volný prostor. Řekla jsem si, že jestli ten svůj sen nerozjedu tady, tak už nikde.“ Následně přichází řeč na současný provoz. Martina Feitová nyní vytváří také vlastní kolekce, přešívá zboží, které najde v second handech a sklízí úspěch. „Z Vintage Recycle Store se stalo i místo setkávání. Vytvořila se díky němu taková komunita lidí. Proto je i důležitou součástí lavička před výlohou,“ usmívá se. Publikum dostává také prostor k otázkám a první z nich směřuje na Čechy a jejich cit k tomuto odvětví. „Češi mají často rádi takovou tu funkční módu. Když se na ulicích někdy rozhlížím, někdy se mi zdá, že umí starší paní, třeba i ve věku sedmdesáti let, daleko lépe kombinovat věci, než některé dospívající dívky,“ uzavírá.
O krejčovině s lehkostí a nadšením
Předposledním hostem je konečně muž, Filip Vaculík ze zakázkového krejčovství Salon č.4. Na začátku se zmiňuje předně o své práci pro větší, takzvané „fast-fashion“ řetězce, ve kterých se vypracoval do poměrně vysokých pozic. Nakonec ale zjistil, že ho tato práce nenaplňuje a přijal nabídku stát se součástí Salonu č.4. Atmosféra je uvolněná, Filip Vaculík prezentuje s nadhledem a publikem zazní i smích. „Jsme teď tak vytížení, že děláme kolekce i rok dopředu. Nyní jsme rozjeli projekt, že za každý oblek od nás, za vás zasadíme strom. Chceme to vracet přírodě zpátky.“
A je tu finále Fashion Talk. Z pódia mizí gauč, na kterém každý host doposud poklidně seděl, projekce se roztáhne na celou zeď a v baru se setmí. Nastupuje Peter Šagát. V prostoru se rozezní hudba a začnou se míhat roztodivné obrázky. „Jsme vážní, nebo si hrajeme? Dream or Fuck Off? Co vy na to?“ Show propojující všechno se vším, móda s aktuálním světovým děním.
Barevná Fashion Show
V osm hodin večer se po krátké procházce cihlovým městem a kávě vydávám do Obchodního domu 13 v areálu Svitu zhlédnout vrchol celého dne. Show se odehrává v posledním patře budovy. Vstupuji do velké haly s neopracovanými stěnami, uprostřed dvěma řadami sloupů a pár židlemi. Tomu celému vévodí instalace různě velkých bublin nasvícených domodra.
Podivíni a vojačky
Jako první vyráží na molo modelky s kolekcí Dominiky Kozákové s názvem Freak Show. Rozhodně jde o přehlídku všelijakých podivností, které by ve vaší skříni asi nenašly místo pro normální každodenní nošení, ale je se na co dívat. Neonově zelený kožich, vysoké bílé kožené podpatky a flitry v šíleně zarážejících kombinacích jsou jen pro mimořádně odvážné.
Další je Gabriella Veszprémi. Modelky mají oblečeny jen tělové body, a tak duhové boty vyniknou. Vybral by si asi každý, součástí kolekce nejsou jen vysoké podpatky, ale také nazouváky. Zdaleka se nedají popsat jako konvenčně dokonalé a souměrné, ale mají tak osobitý půvab, že očarovaly snad celý sál, mně nevyjímaje.
Na řadu přichází očekávaný projekt Girls are hunters Sanny Schubert. Vše je barevné, s převahou růžové a žluté, až to „tahá oči.“ Ale už se pohybujeme v módě, kterou je možné si obléct a nepřipadat si jako „weirdo.“ Přehlídka překračuje má očekávání a já bych si moc ráda odnesla jeden z těch hleďavých modelů domů, klidně rovnou na sobě. Každý z nich je jedinečný a nepřehlédnutelný. Znát je i osobní rukopis autorky.
Zástupkyní Česka je Sabina Chrastilová z Univerzity Tomáše Bati. Předvádí svou kolekci TAGGED, v níž se prolíná příběh vojačky a amerického vězně s dnešní dobou. Adriana Šatková přiváží ze Slovenska IKONU 52 inspirovanou módou československých žen v letech 1948-1952. Dobová podobnost se nezapře, ale vyrazit v těchto modelech do dnešních ulic, je z vás ikona i dnes. „V ženskosti je síla,“ hlásá dokonce rudě vyšitý nápis na jednom z kabátů.
V závěru přehlídky se na podporu Mamma Help koná dražba modelů, které vytvořili studenti UTB. U vstupu dostal každý ze zájemců číslo, díky kterému se mohl zapojit. Nejdražší kousek z dílny Kristiána Stanka se vydražil za dva tisíce korun.
