Anna Kočová 
Mezinárodní den žen, MDŽ, 8. březen. Ať už tento, bezpochyby, významný den označíme jakkoli, skrývá v sobě důležitou symboliku. Otázkou, kterou si ale musíme klást je, kolik z nás si ji dnes uvědomuje? V dnešním českém kontextu tento svátek připomíná spíše marketingový tah obchodníků či formu opěvování starého režimu. Právě socialismus totiž tento den dotvořil do současné podoby a spolu s rudými karafiáty v hlavní roli jej vryl do myslí mnoha Čechů.
Historie MDŽ ale sahá daleko. Konkrétně do roku 1907, kdy se poprvé konal mezinárodní sjezd socialistických žen ve Stuttgartu. Jejich cíl byl jasný - získat volební právo a rovné podmínky i pro „něžné“ pohlaví. V následujících letech se tendence rozšiřovaly napříč světem. Dny, kdy ženy otevřeně vzdorovaly útlaku, se postupně staly periodickou záležitostí. Nakonec 23. února 1917, po abdikaci cara v Petrohradě, prozatímní vláda schválila volební právo žen. Tento den dle gregoriánského kalendáře připadá právě na 8. březen. Zde se tedy zrodil Mezinárodní den žen.
Jak bylo již zmíněno, komunistická strana u nás tento svátek využila k propagandě a přiřkla mu význam na míle vzdálený původní myšlence. Ze současné situace však nemůžeme vinit pouze politické podnebí minulého století. Faktem je, že ve veřejném prostoru příliš málo mluvíme o pravé podstatě této věci. Nenapravujeme křivdy, jež byly na svátku napáchány. Mladým dívkám málokdo vysvětlí, že nyní neoslavujeme schopnost žen plodit děti a starat se o domácnost, přestože i to jsou aspekty hodné obdivu. Nýbrž vyzdvihujeme nárok žen na každou píď privilegií, kterých se ve světě dostává mužům. V tento den bychom se měli zamýšlet nad postavením žen a pojmem sesterství, neboť na světě je stále příliš mnoho žen, jejichž hlas zůstává nevyslyšen.
