Martin Pojžárek
Po průtazích s nazvučením zaujal s mírným zpožděním místo na pódiu předskokan Stefan Osciatka s doprovodem kontrabasu. Jejich příjemná, poetická a lehce burcující muzika, kterou bych sám za sebe označil jako folk, se jakoby ztrácela v šumu publika. Troufám si tvrdit, že větší část jejich námahy tak vyšla naprázdno - taková může být daň za vstup zdarma. I na muzikantovi se dala pozorovat úleva, když se jemu určený čas nachýlil ke konci.
I když sama a drobná, Karolína Kamberská si dokázala během chvíle publikum utišit. A během dalších pár chvil si je svým charismatem získala zcela pro sebe. Během konzertování střídala melancholické jemné folkové skladby s drsnějšími kousky "do punkova" a lidovkami, došlo i na zapojení publika - takže chudákovi posluchačovi nedala šanci, aby svoji pozornost mohl věnovat čemukoliv jinému. Anotace v letáčku nelhala - její písně byly opravdu spíše zhudebněnými básněmi. A setsakramentsky dobře zhudebněnými! Po nebývale dlouhém přídavku člověk odcházel, aniž by si mohl stěžovat na nepodařený večer.
Fotozdroj: http://usr.bandzone.cz/band//ka/karolinakamberska/gallery/profile.default/557648.jpg
