Kateřina Drgová 
Příběh se z většiny odehrává v protialkoholní léčebně, kde se devatenáctiletý Adam alias Josef Trojan léčí se závislostí na alkoholu. Děj filmu je velmi předvídatelný. Když Adam do léčebny nastoupí, zprvu odmítá veškerou spolupráci. Má pocit, že tam nepatří. Ve scénách jsou vyobrazeni lidé, se kterými se Adam na své cestě potká. Ať už to jsou jeho kamarádi, se kterými se chodí večer bavit, nebo alkoholik, se kterým sdílí svůj pokoj v léčebně. Vzhledem k jeho věku řeší maturitu, první lásky nebo přihlášky na výšku. Hlavní téma v jeho životě je ale jiné ... alkohol. Tvůrci děj doplnili mnoha přestřihy do minulosti, které mi bohužel dost narušovaly kontinuitu filmu. Celý kontext snímku je odhalován postupně. Proto budete první polovinu příběhu nejspíš dost zmatení. Oceňuji však závěr díla s odkazem na nebezpečí řízení v podnapilém stavu.
Celý film mi přijde poněkud strojený. Když matka donese devatenáctiletému synovi do léčebny plyšového medvěda, nepůsobí to gesto příliš věrohodně. Stejně jako dokreslení opilecké slasti v podobě Mozartových skladeb. Některé záběry jsou zbytečně dlouhé. Jako kladný bod je třeba zmínit, že se natáčelo v pražských Bohnicích, což dokonale dokresluje atmosféru snímku. Škoda jen, že kamera pod vedením Jana Vlnase byla na mnoha místech roztřesená. Syn Ivana Trojana, Josef, má nepochybně velký herecký potenciál. Bohužel ve filmu mi přijde dost nevyužitý. Kvalita filmu prostě odpovídá faktu, že se natáčelo 24 dní.
Jako plus bych určitě zdůraznila, že snímek explicitně nešíří osvětu. Když ho sledujete, vnímáte příběh. Vidíte emoce takové, jaké jsou. Pozorujete situace, ve kterých se nacházejí lidé v léčebnách. Neslyšíte žádná fakta nebo počty úmrtí. Primární funkce je tedy přímočaré zobrazení alkoholismu, nikoliv výchovná přednáška. Také musím ocenit to, že na tom našem českém filmovém rybníčku se do povědomí veřejnosti dostávají i vážná témata. Kameňáků už bylo dost. I když u režiséra Davida Vignera, který už má na kontě snímky jako Mezi nimi, Na hraně nebo Jakub, se není čemu divit. V těchto dílech se také zaměřuje na problémy mladistvých.
Titulní píseň k tomuto nahlédnutí do alkoholikovy duše napsal Petr Harazin, frontman skupiny Nebe, který se sám léčil se závislostí na alkoholu. Harazin zmínil, že píseň na toto téma měl rozepsanou dřív, než se nabídka na spolupráci naskytla.
Na ČSFD film získal 69 %. S takovýmto hodnocením plně souhlasím. Znovu bych se na snímek podívat nešla. Nicméně oceňuji záměr tvůrců, poukázat na stále stoupající míru konzumace alkoholu u mladistvých. Takových filmů není nikdy dost. Moc emocí ve mě však tento kinematografický zážitek nezanechal. Snad Josef Trojan dostane víc hereckých šancí, kde bude mít možnost ukázat své schopnosti.
