Daniela Kučerová Hned na začátek by se slušelo poukázat na fakt, že pokud čekáte strhující vesmírné sci-fi, které vás chytne za srdce a po jehož skončení budete další dlouhé minuty sedět zařezaní do popcornem posetých sedaček, jste vedle. Oproti loňskému Interstellaru Marťan postrádá hlubší myšlenku, napětí i tajemstvím opředený příběh. Na druhou stranu nechybí humorné gagy a dojemné chvilky. A písek. Spousty bezútěšného rudého jordánského písku, který vytváří přesně takový obraz Marsu, jaký známe z učebnic zeměpisu. Právě na autentičnost prostředí režisér Scott sázel nejvíce. Méně strhující je už samotné pojetí příběhu. Skrz naskrz americké, leč neurážlivé, nepříliš hluboké, na pokoukání příjemné, chvílemi akční a strhující, frustrující (věřte, že jste nikdy nepocítili tak silnou marnotratnost jako po znehodnocení Markových brambor), ale i dojemné. I slabší místa, nad kterými by kolikrát mohl selský rozum stát, jsou zapomenuta díky spádu děje a výjimečným hereckým výkonům.
Je jich pět, jsou americky krásní, inteligentní, pohotově vtipní a jako bonus mají tu čest pracovat pod vlajkou NASA. Jejich úkol je jasný – prozkoumat podmínky pro život na Marsu a zajistit dostatek vzorků pro výzkumy dalších generací.
Nepředvídatelný Mars ale členům mise Áres 3 připraví nepříjemné překvapení v podobě silné bouře, při které je člen posádky Mark Watney (Matt Damon) zraněn a mizí v ohromných poryvech písku. Jessica Chastain v roli vedoucí posádky po srdcervoucím a nervy drásajícím rozhodování vynáší ortel nad Markovým osudem. „Houstone, odlétáme.“ Zdrcená posádka se vydává na rok trvající cestu zpět na Zemi, NASA se snaží zvládnout rozbouřené emoce Američanů. Mark Watney je bezpochyby mrtev.
Následují klasické one day later scény, při kterých divák v jednu chvíli nevěřícně kroutí hlavou nad zázračným astronautovým přežitím, znechuceně přihlíží hrdinské operaci provedené s pochybnými nástroji a nakonec téměř zamáčkne slzu uvědomujíc si, že Mark Watney je prostě „v pytli". Naštěstí je hlavní hrdina optimista od kosti a rozhodne se vzít osud do vlastních rukou. Žádný Mars ho nepřemůže. Promýšlí plán o kontaktování NASA, počítá nedostačující zásoby potravin a vody, poslouchá retro songy a vše natáčí na přenosnou kamerku. S vlastním osudem je až na chvilkové výkyvy smířen. V tuto chvíli diváka pomalu, ale jistě opouští vnitřní napětí, protože od začátku vlastně tuší, jak to všechno dopadne.
Jediné, co na konci filmu diváka udržuje v neustálém bdění, je Damonem skvěle uchopená role zapomenutého astronauta. Naštěstí má NASA oči všude a jedna zdánlivě nedůležitá geek zaměstnankyně si všimne stopy naznačující astronautovo přežití. A plány na záchranu Marka Watneyho můžou začít. Vypočítávání a promýšlení možností Markova přežití běžný divák nemá šanci porozumět, to ale podtrhuje zdánlivou genialitu konečného řešení, se kterým přichází další na první pohled nedůležitý článek týmu NASA. Nebylo by to ale ono, kdyby v sázce nebyly aspoň čtyři další životy. Konkrétně nic netušící, v poklidu směrem na Zem letící zbylí členové posádky.
Jak to bylo doopravdy?
Nad tím, jestli by i v reálné situaci NASA či jakákoli jiná instituce přistoupila na tak neekonomické řešení, není ani čas přemýšlet. Celé osazenstvo kinosálu totiž drží palce svému Marťanovi, který právě přišel na geniální způsob, jak vypěstovat brambory z vlastních usušených výkalů, pomocí chemických reakcí vyrobit dostatek vody pro sebe i své rostlinky, opravit stroj na kontaktování modré planety a vše okořenit dávkou sarkastického humoru. Filmařskému dílu překvapivě chybí vyložený záporák. Ani na srdcaře se tentokrát nemyslelo, ale kdo by moc chtěl, lehký náznak vesmírného jiskření mezi členy posádky by nebylo těžké domyslet. Suma sumárum, půjdete-li na film prosti velkých očekávání, zklamání si domů určitě neponesete.
