Markéta Šulejová
Něžné pohlaví si koupí permanentku do fitka. Chodí na pilátes nebo jógu, a když pravidelné cvičení, ve kterém se jedná spíše o pokec s kamarádkami, nezabírá, přesunou se do kosmetického salónu a vytouženou postavu získají díky drastickým dietám.
Ale jak jsou na tom muži? Chlapíci s prořídlými vlasy, kteří mají své pevně stanovené místo v obýváku na gauči a kteří každé ráno, už třicet let, vstávají do práce. Ti jen stěží budou chodit dřít do posilovny. Řeknou vám na to – vždyť to je pro mladé. A na pokec s kamarády mají hospodu. Jenže přiznejme si, zvedáním jednoho půllitru za druhým, si slušnou kondici udrží jen těžko. Takže co teda mají dělat? Já říkám sportovat.
Nedávno jsem se zúčastnila Velikonočního turnaje v nohejbale. Sport, o kterém v podstatě nic nevím, a jediný důvod, proč jsem tam šla, byl, abych si pak následně mohla dobírat svého taťku, který byl jedním z organizátorů této srandy. Přiznávám, byla jsem v šoku. V osm ráno se sešla dobrá padesátka chlapů v jedné z havířovských tělocvičen. Každý měl na zádech malý batůžek, v ruce kopačák a ve tváři výraz naprostého nadšení. Po zaplacení zápisného, ve kterém byl obsažen talíř guláše a samozřejmě pivo, se všichni přesunuli do tělocvičen, aby turnaj mohl začít. Samotnou by mě nikdy nenapadlo, jak zodpovědně k tomu všichni přistoupí. Od rozcvičky až po samotné zápasy ve skupinách. Nemluvě o velkém počtu fanynek, které tvořily především manželky zúčastněných. Chvíli jsem si tam připadala jak ve špatném filmu. To skončilo, když jsem viděla zápas svého otce. Počáteční nervozita a strach z toho, že si ublíží, přece jen už není nejmladší, ihned vystřídaly vytřeštěné oči a pusa dokořán, když jsem viděla, jak rychlý můj taťka je a jak je v tom sportu, v určitých mezích, dobrý. V ten moment se ze mě stala jeho největší fanynka. I přes spoustu krkolomných pádů, držení se za záda, tak jak to umí jen starší lidé, a utahaných obličejů se akce dostala ke svému zdárnému konci. A zapít se to šlo kam? No přece do hospody.
Od té doby vím, že když otec doma prohlásí: „Jdu na nohejbal.“, že tam opravdu jde. Protože podle mě by se bez řádného tréninku takhle na hřišti neproháněl.
Zdroj fotky: Markéta Šulejová
