Radek Gerla To, že Vondráčková žaluje stát, protože prý nečinně přihlížel činnosti bulvárních médií, ještě s přivřenýma očima chápu. Bulvár si opravdu servítky příliš nebere, nicméně by se sama zpěvačka mohla zamyslet, jestli sama tak trochu nepřilévá olej do ohně. Nicméně soud o čtrnáctimilionové odškodnění, světe div se, prohrála.
Daleko kurióznější je její spor s Českým rozhlasem. Vondráčková jej žaluje, protože prý málo hraje její písničky. Fakt, že rozhlas, podle svého vyjádření, hraje v průměru 27 jejích písniček denně, bych teď nechal stranou. Zajímavější jsou výroky samotné zpěvačky, které celou kauzu provázejí. Své písně prý považuje za národní kulturní bohatství a proto by je měl Rozhlas hrát častěji. Na jednu stranu, pobavila. Na druhou stranu, označování vlastní hudební tvorby za kulturní bohatsví je přinejmenším dost odvážné, v případě jejích popových hitů bych řekl až přestřelené. Pod pojmem kulturní bohatství si představuji spíše tvorbu Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka a ne vykřičené písničky, které dominují vesnickým diskotékám. Nic proti zdravému sebevědomí, ale příště by prospěla i trocha skromnosti.
I když paní Vondráčkovou jako umělkyni příliš nemusím, je bezesporu úspěšná zpěvačka, která vyprodává koncerty a její desky se dobře prodávají. Proto bych jí doporučil, aby svoje vysoké sebevědomí investovala spíše do své hudební tvorby, než soudních tahanic.
