Jan Kvapil Pan Gustav (Ralph Fiennes) je legendárním hoteliérem v Granthotelu Budapešť v neexistující evropské zemi. Je proslulý svým šarmem a vybranými způsoby, které bez ohledu na situaci dodržuje. Hosté jsou mu nadevše a jakékoliv přání musí být splněno. Díky tomu si získal stálou klientelu, která do hotelu jezdí především za ním a mezi níž je i spousta ctitelek.
V hektickém období mezi světovými válkami zaučuje Gustav mladého pikolíka Zero Moustafa (Tony Revolori), který je vypravěčem příběhu. Společně se dostávají do nepředstavitelných situací poté, co ukradnou vzácný obraz, který Gustavovi odkázala oblíbená návštěvnice hotelu. Díky tomu jsou pronásledováni rodinou zesnulé a místní vládou a ve zmatených honičkách často bojují o život. Přesto si v nebezpečném dobrodružství budují silné a nerozlučitelné přátelství.
Neskutečné prostředí příběhu je zvýrazněno i filmovými prostředky. Kulisy často působí velice uměle a těžko uvěřitelně. Interiér hotelu je stylizován do křiklavých barev, zatímco všechen okolní svět je ponuře šedý. Záběry na panoráma hotelu jsou jen záběry na kulisu připomínající domeček pro panenky. Hrdinové se neustále ocitají v absurdních situacích a stejně absurdně se z nich dostávají. Jako například, když na pustém poli narazí na telefonní budku a zavolají si z ní odvoz.
To vše nechápu jako chybu filmu, ale jako záměr autora. Jednak mně to neustále distancuje od krutosti a zmatenosti doby 30. let, ale především to působí opravdu groteskně. Celý film je velice svižný, plný neočekávaných zvratů a na žádném místě se dlouho nezdržuje. Nabízí se nám tak podívaná, se kterou se nesetkáme v běžném životě, ale i na filmové poměry je velice neobvyklá, originální.
