Stanislav Synek 
V roce 2011, kdy jste vydával album Imaginárium, jste na něm spolupracoval s tehdy už známým producentem DJ Fattem, se kterým jste se do té doby neznal. Když jste se měli poprvé vidět, prý se vám klepaly se ruce trémou. Po 15 letech jste mistr svého řemesla a přepokládám, že se vám už ruce neklepou, nebo se pletu?
Už se mi neklepou.
Po Fattovi přišel váš kamarád Krudanze, který se s vámi podílel na Rap life deskách, mimo to je ale Krudanze členem skupiny Crystal Kidz, kterou máte rád. Nejsou to ale jen Crystal Kidz kapely které obdivujete, ale třeba i Supercrooo, Chaozz či PSH. Vy jste nikdy neuvažoval nad spoluprácí ve více lidech případně jste nikdy nebyl osloven k takové společné spolupráci?
Byl jsem osloven už víckrát, spolupracoval jsem s Jamesem Colem, s Boy Wonderem a s různýma lidma.
Myslím spolupráci na albu.
Na album jsem byl tehdy osloven Katem z Prago Union, ale byl to spíš jen nápad. Říkal, že by se mnou někdy chtěl udělat album, ale to už je sedm let zpátky a nedošlo k tomu. Mně se dobře dělá, když jsem sám. Já jsem napůl introvert a napůl extrovert a rád dělám věci sám. Takže ne, že by mě to nelákalo, ale ani to nepotřebuju.
Po deskách Rap life a Rap life epizoda 2 přišla Andělem oceněná deska O tatínkovi, který usnul. Tu jste kompletně vytvořil sám. Dokážete si představit, že by za vámi nějaký váš kolega, třeba Rest nebo Krudanze přišli, a řekli by Kubo, budu dělat desku a potřeboval bych producenta, jdeš do toho? Šel by jste?
Určitě bych do toho šel, mě to láká. Baví mě dělat beaty. Určitě bych neřekl ne.
A máte nějaké jméno, pro které byste rád produkoval nebo dělal beaty?
Ty jo. Asi komukoliv, koho mám rád. Nepřemýšlel jsem nad tím takhle cíleně, že bych chtěl dělat beaty pro někoho konkrétního. Spíš mi přišlo že vždycky, když dělám beaty, tak je dělám pro sebe.
Minulý rok jste poprvé odehrál dva koncerty s kapelou. Jaký zážitek to pro vás byl?
Bylo to fajn. Bylo to super. Cítil jsem velkou zodpovědnost. Mohl jsem to pokazit klukům z kapely, kteří to nepokazili. Bylo to jiný. Bral jsem to jako svoje první koncerty. Jsem rád, že se to uskutečnilo, tu kapelu jsem postavil v podstatě i já. Bylo s tím víc práce, stálo to víc peněz (smích). Byl to dobrý zážitek, ale byl jsem teda fakt nervozní.
Předpokládám že to nebyly poslední koncerty s kapelou.
Nebyly, ještě nás čekají v létě nějaké festivaly. Myslím si, že ještě alespoň pět koncertů bude dokonce roku.
Zároveň jste těmito dvěma koncerty uzavřel kapitolu desky O tatínkovi, který usnul. Jaká byla tahle kapitola?
Byla to hodně intenzivní kapitola. Byla to pro mě osobní deska, od které jsem nevěděl, co čekat. Ani jsem nevěřil, že to dopadne takhle dobře a vlastně s tím dva roky pořád jezdím. Začal jsem díky té desce vydělávat i více peněz. Takže mi ta deska v podstatě zachránila život, protože před tím jsem moc nevěděl, co budu dělat. Bylo to po covidu, začala válka. Díky téhle desce jsem se mohl dva roky starat o nejmladší i nejstarší děti a mohl jsem být doma, protože jsem si vydělal peníze na to, abych nemusel konečně chodit do práce po patnácti letech rapování. Byla to hodně důležitá deska a hodně důležité období. Jsem za to strašně šťastný, je to můj nejosobnější projekt a asi i nejúspěšnější, když nepočítám Rap life jedničku, což bylo taky v jiné době. Peníze za koncerty byly jiný a teďka jsem si dokonce díky téhle desce dovolit být dva roky doma a pomáhat manželce s péčí o naše děti.
Jste na scéně přes patnáct let, máte za sebou šest alb. Máte stále o čem psát? Máte stále co říct?
Já ten pocit, že už nemám co říct, mám vždycky, po každé desce. Teďka třeba nevím, o čem budu psát. Přijde mi, že mám vždycky dvouleté pauzy, než vůbec mám chuť něco dělat. Tak uvidíme co budu chtít říct. Třeba to nebudu chtít říct, ale budu to říkat.
Máte za sebou spolupráci s Ventolinem a Martinem Svátkem, což nejsou rappeři. Chtěl byste navázat spolupráci ještě s někým, kdo se pohybuje mimo rap? Například Bert and friends?
To bych rád, Bert and friends miluju, ale nechci to dělat na sílu. Ale je mám opravdu rád, nejvíc za posledních pět let na české scéně. Jsem otevřený spolupracím z jiných žánrů, protože jsem na jiných žánrech vyrostl. Miluju písničkáře, vždycky jsem chtěl Nohavicu. Teď vůbec nevím, co si o něm mám myslet, ale zase nechci soudit. Ty písničky jsou dobrý, ty starý desky miluju. Teďka spolupracuju s nějakými lidmi z jiných žánrů, spíš jako textař, uvidíme, co z toho bude, ale jsem spíš pro spolupráci s někým jiným než s rapperama.
Nedávno jste oslavil 38. narozeniny, maté rodinu, domek. Je tu ještě něco, čeho by jste chtěl dosáhnout? Existuje nějaký zatím nedosažený cíl či nesplněný sen?
Já jsem ty narozeniny ani nějak neslavil. Ani jsem si nedal pivo. No a čeho bych chtěl dosáhnout? Chtěl bych dosáhnout toho, že udělám další dobrou desku. Chci být šťastnej, chci, aby to doma bylo vpohodě a to je vlastně teďka můj největší cíl. Bejt šťastnej a neřešit blbosti.
Jste srandista a vtipálek a máte rád záměrně trapný humor. Nechtěl byste být někdy stand-up komikem nebo neuvažoval jste někdy o tom?
Ne ne, to bych nechtěl být. Já ten stand-up občas pašuju do těch koncertů, ale jako samostatnou disciplínu to dělat nechci. Měl jsem rád staré díly Na stojáka nebo mám rád stand-up, když je dobrej a občas mi dobrej nepříjde. Já bych se asi styděl. Mě baví, že při těch koncertech lidi dostanou jednak tu hudbu, a jednak to, že tam udělám nějaký stand-up. Mám rád neplánovaný stand-up v soukromí před svými kamarády. Ale stand-up jako takový mě vůbec neláká.
Kde se na vás můžeme těšit toto léto?
Můžeme se vidět na festivalech Pop Messe v Brně, Votvírak. Na různých fesťácích, ještě to musím nahodit na Instagram, ale v létě něco pojedeme, takže dávejte pozor. Těším se na vás.
