Na skok ve Fakultní nemocnici. Urgentní příjem šlape jako hodinky

Spěchající doktoři, pobíhající zdravotní sestry, které potřebuje několik pacientů zároveň, neustálý ruch a shon. Při spojení urgentní příjem se mi vybaví přesně takový obrázek, především díky americkým seriálům. Zcela odlišně však situace vypadala na Oddělení urgentního příjmu ve Fakultní nemocnici Olomouc. Naše malá skupinka studentů Zdravotně-sociální žurnalistiky zde totiž má domluvenou prohlídku na čtvrteční dopoledne, kdy v nemocnici vládl relativní klid. V čekárně posedává jen pár lidí čekajících na ošetření a my čekáme společně s nimi, a to na naši průvodkyni, vrchní zdravotní sestru Michaealu Gehrovou, která se laskavě uvolila ukázat nám své pracoviště a vysvětlit jeho chod. Všichni se zvědavě rozhlížíme kolem. Prostory tohoto oddělení jsou v nové, moderní budově, která byla postavena v samém středu areálu nemocnice. Netypicky modernímu pojetí stavby napomáhají i reflexní dílce, kterými je budova osazena, a zajímavým způsobem tak zrcadlí své okolí. Po pár minutách dorazí paní Gehrová a prohlídka může začít. Drobná zdravotnice působí velmi mile a sympaticky a já si pomalu poopravuji názor na zdravotní sestry, se kterými jsem měl až doteď veskrze negativní zkušenosti. Na začátku se dovídáme základní informace o oddělení, které v olomoucké nemocnici vzniklo v roce 2005. V současné době jde zde plně centralizovaná akutní péče, jejímž hlavním úkolem je ošetřit všechny pacienty vyžadující neodkladnou péči bez ohledu na tradiční oborové rozdělení medicíny. Lidé sem mohou přijít s jakýmkoli zdravotním problémem, oddělení také funguje jako určitá „třídírna“, která posílá pacienty na konkrétní oddělení v nemocnici podle typu jejich potíží. Po ošetření a provedení potřebných vyšetření se zde pacient buď běžným způsobem hospitalizuje, nebo je propuštěn do domácího ošetření. Protože je budova relativně nová, najdeme zde čisté, světlé a moderní prostředí. Jednotlivé ambulance a ošetřovny jsou logicky uspořádány a vše je přehledně popsané, takže ani člověk s chabým smyslem pro orientaci se tu určitě neztratí. Pomalu se vydáváme hlavní chodbou a procházíme jednotlivé ošetřovny. Vždy jen na chvíli nahlédneme, abychom nenarušili běžný pracovní den lékařů a sester. Postupně se dostáváme přes interní, neurologickou a chirurgickou ambulanci až k lůžkové části, kde zrovna leží několik pacientů, především z řad starších lidí. Na těchto tzv. expektačních lůžkách je pobyt možný pouze po dobu 24 hodin. Pacienty na lůžkách je třeba neustále monitorovat, vážnějším případům je věnována intenzivní péče. Následně, za neustále zajímavého výkladu zdravotní sestry Gehrové, sestupujeme do nižšího patra budovy, kde sídlí operační středisko. Nachází se v prosklené místnosti, plné technického vybavení a blikajících monitorů, hned vedle rampy pro příjem pacientů ze sanitek. Středisko slouží jako komunikační a řídicí centrum pro zvládání krizových situací, jako například hromadná neštěstí nebo mimořádné události. Na přijetí velkého počtu raněných jsou zde zdravotníci dobře připravení, protože centra pro příjem leží přímo na oddělení či v jeho bezprostřední blízkosti. Navíc probíhají cvičení a simulace nehod a hromadných neštěstí, které slouží k nácviku zvládání těchto situací, kdy se testuje pohotovost Zdravotnické záchranné služby i připravenost na krizi přímo v nemocnici. Cvičení také mohou pomoci vyhodnotit stávající krizová řešení a případně zlepšit systém včasné lékařské péče. Zlatý hřeb prohlídky přichází, když naše skupinka vyjede služebním výtahem až nahoru na střechu nemocnice, kde se nachází přistávací plocha pro vrtulníky záchranné služby. Krásný podzimní den a poloha uprostřed města poskytují nádherný výhled na všechny strany, především na historické centrum Olomouce. Protože je však nahoře větrno, dlouho se nekocháme a rádi se vracíme zpátky do budovy. Tím návštěva nemocnice končí, loučíme se tedy s naší trpělivou průvodkyní. Kdo ví, třeba se nám jednou budou získané poznatky hodit.