Eliška Ropková 
Svou formu ukázala Perugia hned na začátku sezóny vítězstvím v italském SuperPoháru, čímž obhájila své prvenství z loňského roku. Do finále se probojovala přes jednoho z velikánů italského volejbalu, Gas Sales Bluenergy Piacenza, a ve finále si poradila s dalším z favoritů soutěže, Itas Trentino.
Jako šampion loňského ročníku SuperLegy se Perugia automaticky kvalifikovala do Ligy mistrů, vůbec nejvyšší klubové soutěže na světě. Letos odehrála zatím dva zápasy a proti Jihostroji České Budějovice a Saint-Nazaire VB Atlantique neztratila jediný set. V základní skupině narazí ještě na Halkbank Ankara, který zatím drží druhé místo, pro Perugii, vzhledem k její současné formě, je však jen těžko srovnatelným soupeřem.
A není se vlastně čemu divit. Ze čtrnácti hráčů, které má pro tuto sezónu Perugia na soupisce, je jedenáct reprezentanty svých rodných zemí. Žádný z ostatních týmů v soutěži takto vysoké procento reprezentačních hráčů nemá. Většina z nich také pochází z Itálie, Japonska, Argentiny nebo Polska, které jsou světovými volejbalovými velmocemi. Hlavnímu trenérovi Angelu Lorenzettimu navíc neprošlo pod rukama mnoho nových hráčů. Oproti loňské sezóně jich do týmu přišlo pouze pět, což může hrát Perugii do karet. Novým sestavám většinou trvá delší dobu, než se spolu dostatečně sehrají, a tento problém Perugia zřejmě nemá.
V domácí soutěži Block Devils, jak se hráči Perugie přezdívají, také zatím marně hledají dostatečně silného soupeře. K jejich porážce se letos pouze přiblížily A. S. Volley Lube Civitanova a Pallavolo Padova, když Perugii ohrozily tie-breakem, ale do vítězného konce to ani jeden z týmů nedotáhl. V příštích dnech čeká Perugii utkání s Piacenzou, která by však, ač poslední tři zápasy prohrála, mohla osudím zamíchat.
Na to, zda Block Devils sáhnou po svém historicky třetím titulu z nejvyšší soutěže, si budeme muset ještě dlouho počkat. Je však jasné, že ambice na to mají.
