Anežka Nedvědová V alternativní Anglii druhé polovině minulého století to možné je. Na pozadí této idylky je ale něco, před čím většina lidí radši zavírá oči. Orgány totiž nepochází z laboratoří, ale jsou odebrány dárcům, kteří jsou právě pro tento účel vychováni. Vyrostou v jednom z ústavů pod přísným dohledem učitelů a vychovatelů a nakonec podstupují odběry orgánů, dokud nezemřou.
Hlavními hrdiny jsou tři přátelé, které čeká právě takový osud. Přestože je všichni berou jako organické líhně orgánů bez duše, oni duši mají. Prožívají stejné emoce, mají sny a milují stejně jako ostatní. Snímek sleduje jejich život od dětství v internátní škole, milostný trojúhelník, ve kterém se ocitnou, a nakonec nerovný boj o trochu štěstí.
Britský film s nálepkou dramatické sci-fi, který se ale sci-fi v klasickém pojetí vůbec nepodobá, režíroval Mark Romanek. Předlohou byla populární kniha Kazua Ishigura, původem Japonce v současnosti žijícího ve Velké Británii. Ishigurova národnost je důležitá, protože dost z japonského minimalismu a celkově východoasijského pojetí filmu se odrazilo i v Never let me go.
Do hlavních rolí byli obsazeni úžasní Carey Mulligan, Andrew Garfield a Keira Knightley. Jsou tak přirození a přesvědčiví, že jim spolknete všechno i s navijákem a ještě za to budete vděční.
Příběh se nehrne dopředu, spíš pomalu plyne. Máloco řekne doslova, na povrchu je chladný a nepřístupný stejně jako svět obklopující ústřední trojici. Nese se v pochmurných barvách a nenápadně ho podkresluje krásná hudba.
Cynikové a hnidopiši můžou rýpat a schválně hledat logické díry ve scénáři. Pokud ale přijmete pravidla hry, objevíte krásný a hluboký příběh o lásce, strachu ze smrti a vlastně i samotné podstatě lidství.
Zdroj fotografie: http://1.bp.blogspot.com/-bRFi9lyBtas/Tal9uDMKKEI/AAAAAAAACJ0/gP9mPtNcQOk/s640/never-let-me-go-poster.jpg
