Václav Kosař 
Po tragické smrti nezaměnitelného frontmana Chestera Benningtona, který 20. července 2017 spáchal sebevraždu, asi už nikdo moc neočekával, že by se Linkin Park někdy vrátili na scénu. Během sedmi let byl zbytek kapely v pozadí a fanouškům dávali málo nadějí. Něco málo ale kapela přesto dělala.
Naživo naposledy zahráli 27. října 2017 a to na oslavu jejich kamaráda a zpěváka, 9. října 2020 znovu vydali své debutové album Hybrid Theory v rámci oslavy jeho 20. výročí, což poté čekalo i jejich druhou desku, Meteoru. Znovuvydání alba k jeho 20. výročí vyšlo 7. dubna 2023. Na pozadí vydání Meteory20 se však, neznámo většině lidí, něco vařilo. A to něco nebyla pouhá kompilace největších hitů, která vyšla začátkem roku 2024. Bylo to něco velkolepého, něco, v co většina fanoušků už ani nedoufala. Jedná se o nové album From Zero, které vyšlo 15. listopadu 2024, a to s novou zpěvačkou Emily Armstrong a novým bubeníkem Colinem Brittainem.
Návrat, jak se patří
Album, které má pouze něco málo přes půl hodiny a jedenáct písní i s intrem, je takovým průřezem historie kapely. Ale nejprve na začátek. První hodnotnou písní je „The Emptiness Machine," v níž se spojuje to staré a známé, tedy původní členové Joe Hahn jako DJ, kytara Brada Delsona, baskytara Dava Farrella, ale hlavně Mike Shinoda a jeho vokály, a to nové, Emily Armstrong, jakožto nová zpěvačka, stejně jako Colin Brittain jako nový bubeník. A ihned se ukazuje, že spojení to je náramné. Emily Armstrong i Colin Brittain do všeho výborně zapadají a původní členové nic neztratili na svých schopnostech. Píseň je chytlavá a náramně spojuje nové členy, hlavně pak Emily Armstrong, s již zažitým standardem, a hned při první příležitosti, tedy na comeback show v září, si získala srdce většiny fanoušků.
Písně, které působí jako návrat ke kořenům kapely, jsou „Heavy Is the Crown" a „Two Faced." První jmenovaná je jako vystřižená z druhého alba, „Meteora," a mistrně mísí vše, co Linkin Park dělá výbornými. Elektroniku, rap, křičený zpěv, riffy i bicí dávají dohromady jeden z nejlepších rockových songů letošního roku. Druhá jmenovaná pak jde s inspirací spíš až k debutu, „Hybrid Theory," a možná ještě konkrétněji, až k prvnímu singlu kapely, „One Step Closer." Na „Two Faced" se krásně mísí Shinodův rap se zpěvem a řevem Armstrong. Když se k tomu ještě přidá DJ Joe Hahn, tak je z toho píseň jako vystřižená z nu-metalového katalogu na začátku století.
Samozřejmě je tu i spousta experimentování. Bez toho by to nebyli Linkin Park. Prvním takovým je „Cut the Bridge," kde spolu s Shinodovým rapem a zpěvem Armstrong hraje hudba s prvky lo-fi punku. Nejvíce experimentální je ale „Overflow“. Zde kapela ukazuje, že se dokáže držet i moderních trendů. Píseň je založená na velké dávce produkce, což možná malinko ubírá na celkové kvalitě. Stále je to ale dobrý zářez v katalogu kapely.
Naopak čistým syrovým nářezem je „Casulty.“ Tady se ukazuje několik věcí. První je to, že Armstrong má výborný a emocionální křik a nebojí se ho použít, druhá je, že Shinoda stále dokáže měnit styl svého rapování dle potřeby. Dalším faktem je, že se kapela nebojí experimentů ani ve stylu tvrdé a syrové hudby. Syrovost skupině náramně svědčí. „Casulty“ je dvouminutový nářez, který na koncertech vyvolá krásný chaos.
Album obsahuje i dvě hodně emocionální balady. První z nich je „Over Each Other“, která ukazuje další část z hlasového repertoáru Armstrong, tedy umírněný, ale přesto emočně silný projev, který dokáže rozložit kohokoliv. A jako závěr alba je tu „Good Things Go. “ Kapela si nechala to nejemotivnější na konec. Pěvecky, hudebně i lyricky. Píseň o ztrátě kontroly a tom, jak snadno se věci z dobrých mohou změnit ve zlé působivě a uplakaně uzavírá celé album.
Výborný návrat
Je důležité si ujasnit jednu věc. „From Zero “ zřejmě není nejlepší album, které kdy Linkin Park vydali. Ale to ani není potřeba. Po sedmi letech plných utrpení, truchlení a nejistoty se jedná o více než obdivuhodný počin. Deska má několik vrcholů, hlavně pak „Heavy Is the Crown“ a závěrečná píseň „Good Things Go. “
Produkce, o kterou se stará hlavně Shinoda, Brittain a Delson, je skvěle zvládnutá. Farrell na baskytaře dává pevný a stabilní základ pro celé album. A to asi nejdůležitější, Emily Armstrong, která musí kráčet ve šlépějích jednoho z nejlepších zpěváků historie, se role nové zpěvačky ujala s grácií a zatím ji zvládá perfektně. Samozřejmě, jsou zde i slabší části. Texty nejsou to nejpropracovanější, co jsme kdy od kapely slyšeli, a některé experimentální části nefungují úplně perfektně. Ale tyhle výtky jsou oproti tomu listu pozitivních věcí naprosto minimální.
Kapela se navíc i po sedmi letech vrací na koncertní pódia. Od září letošního roku koncertuje a nedávno i oznámila turné, na kterém během roku 2025 objedou okolo šedesáti míst po celém světě. Jedno z těchto míst bude i Česká republika, kde se Linkin Park představí v rámci festivalu Rock for People a to 14. června 2025. Vstupenky pouze na sobotní den byly vyprodány během jediného dne, takže se dá s jistotou říct, že se fanoušci na jejich návrat těší.
