Zuzana Němcová Takové fronty, jako byly osudovou středu, se nevidí ani v den vyplácení dávek. Zástupy nedočkavců na nafialovělou podobiznu státníka se táhly až na chodník a lidé v nich stáli vzorně jako prvňáčci. Jakoby na ně dohlížel sám pan prezident. Když jsem to "bláznovství" viděla, chtělo se mi brečet. Šla jsem si vyzvednout balík, jediný volný den v týdnu, a tohle?! Jedna z věcí, co nemusím, jsou fronty, ale překonala jsem se a stála a čekala a stála a čekala. Opravdu všichni přede mnou si šli pro ten malý papírek za 10 kč s nepříjemnou chutí při olíznutí. Konečně jsem přišla na řadu. V ten moment jsem věděla, že pokud mi v budoucnosti přijde dopis se známkou pana Zemana, roztrhám ho, aniž bych si ho přečetla. Takovou zlost jsem cítila. Ale po zaplacení balíku mi pohled sklouzl na něj! Jeho smutný pohled z poza skla křičel: Chceš mě! Musela jsem ho mít. Doma jsem jej vytáhla z peněženky a….. olízla! No fuj! Čekala jsem něco originálního, jako příchuť becherovky nebo cigaretového kouře. Omyl! V puse jsem měla zase tu nepříjemnou příchuť, jako když olizuju Fifinku nebo jakoukoli jinou známku.
Ještě že nám chodí jen velikonoční a vánoční pohledy. Tam si snad příbuzní budou i nadále vybírat roztomilá kuřátka a ladovské zimy a ironického pána na hradě nechají zavřeného ve sběratelském albu.
