Ondřej Malíšek
Je zbytečné se tvářit, že před nás tvůrci postavili dokonalý historický velkofilm. K tomu v našich skromných podmínkách nejsou ani možnosti ani prostor. Cyril a Metoděj mají své chyby. A to především ve chvíli, kdy začnou mluvit. Scénář je na několika místech lehce úsměvný a jistě by zasloužil vylepšit. Zuby jsem skřípal při Metodějově oslovení Konstantina "brácho" i při replikách řezenského arcibiskupa. Jeho neustálé "A co si o tom myslíte vy?" působilo, jako jediný důvod přítomnosti této postavy. Při setkání soluňských bratří s pohany jsem pak doslova trpěl při každém slově.
Naopak vyzdvihnout musím vizuální stránku - a to jak kostýmy, tak vzhled jednotlivých lokalit. Ohromný rozdíl mezi Franky a Moravany vykrystalizuje právě při srovnání kamenných hradeb Řezna a dřevěných pevnůstek Slovanů. Oceňuji i na české poměry velkorysý počet soubojů a velkou bitevní scénu, které ve filmu jen těžko mohly chybět. Jen škoda, že se Nikolaev stále držel zpátky. Především závěru filmu by slušelo více akce, jako protiváha velice poklidnému až roztáhlému úvodu. Svatoplukova dobyvačná tažení jsou jen zmíněna, přitom by mohla být nosným pilířem působivého finále. Třeba právě v kombinaci s Metodějovou citací Bible.
I přes všechny nedostatky a chyby mám na paměti rčení, že po bitvě je každý generálem. Věřím, že se režisér příště poučí z vlastních chyb. Také nesmíme zapomínat, že Nikolaev netočil film o Velké Moravě, ale o dvojici světců. Cyril a Metoděj působí jako zjevení na českém filmovém poli. Pokud ne kvalitou, pak zcela jistě námětem a zpracováním.
