Adéla Bednaříková 
Osada Bedřiška vznikla jako hornická kolonie, kde spolu mohli bezproblémově žít Romové a etničtí Češi. V roce 2004 se kolonie začala dosidlovat sociálně slabšími rodinami romského původu, což vedlo k odchodu původních obyvatel a postupnému vzniku ghetta. I přesto, že již v roce 1998 vznikl projekt na kompletní demolici a novou výstavbu, radnice se jej rozhodla nerealizovat, avšak nepřispěla investicemi na opravu zchátralých domů. Hrozba zbourání osady pobouřila místní i odborníky v roce 2018, což vedlo k zadání urbanistické studie prověřující možnost citlivé renovace. Dlouhodobé spory vyvrcholily letos, kdy i přes snahy protestujících, místních obyvatel a odborníků Krajský soud v Ostravě rozhodl, že demolici nezastaví.
V říjnu 2025 rozhodl příslušný stavební úřad, že některé z domů v Bedřišce budou zbourány. Odůvodněním bylo, že dřevostavby jsou považovány za technicky nevyhovující a rekonstrukce by byla velmi nákladná a prakticky by se jednalo o novou výstavbu. První demolice začala 12. listopadu 2025, kdy prvních pět ze sedmi neobydlených domů bylo vyklizeno a postupně zdemolováno. Už 13. listopadu do osady přijeli aktivisté a sousedé, kteří protestovali proti bourání. Protestující obsadili střechu posledního domu určeného k demolici. Tímto gestem chtěli upozornit na význam kolonie a žádali o zastavení činnosti. Zástupci obyvatel napsali otevřený dopis i nejvyšším státním činitelům a žádali o zastavení demoliční činnosti. Doufali, že dostanou čas své bydliště zrekonstruovat. To se jim nepodařilo.
Dne 1. prosince 2025 Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na vydání předběžného opatření, které by zabránilo další demolici. Rozhodnutí soud potvrdil. Následně se přidalo i Zastupitelstvo Statutárního města Ostrava a návrh na zastavení demolic odmítlo. Podle města jsou domy dlouhodobě ve špatném stavu a oprava by byla složitá a nákladná. Toto tvrzení podpořily i některé opoziční hlasy, například bývalý primátor města Tomáš Macura.
Pro obyvatele jde nejen o ztrátu domovů, ale také identity, komunity, sousedských vazeb, společné historie a pocitu sounáležitosti. I přesto, že jim byly nabídnuty náhradní byty, pro mnohé obyvatele byt v Ostravě nemá stejnou hodnotu jako domov, který měli a milovali. Odpor stále probíhá, bohužel protesty, obsazování domů a právní kroky již k ničemu nejsou. Současné rozhodnutí staví demolici do legitimní fáze. Soud zamítl zdržující opatření, zastupitelstvo zamítlo odklad, ale obvod a obyvatelé Bedřišky si stále stojí na svém. Nechtějí opustit své domovy, což dokazuje to i fakt, že si obyvatelé najali právníka, který má celý postup města a demoliční rozhodnutí dále právně napadat.
