Viktorie Šmoldasová 
Počátek hnutí
Hongkongská nová vlna se začala vyvíjet ke konci 70. let a bývá rozdělována na dvě části. První vlna přinesla mladší tvůrce vystudované v zahraničí, kteří se snažili osvěžit tehdejší žánrovou tvorbu svým unikátním a osobitým stylem. Témata se sice pořád točila kolem komerčně úspěšných tropů, zasazovali do nich však komplexnější charaktery, díky kterým měli prostor prozkoumávat místní identitu nebo jiné sociální otázky. Zároveň se odlišovali experimentováním se způsobem vyprávění, kamerou, nebo spojováním technik z více různých žánrů.
Mezi nejznámější režiséry první vlny patří často kritiky oceňovaná a nejdéle působící Ann Hui s filmy The secret (1979), Boat People (1982), Patrick Tam Kar-Ming (také mentor známého režiséra patřícího do druhé vlny, Wong Kar-Waie) s Nomad (1982), Love massacre (1981), Stanley Kwan například s romantickou klasikou Rouge (1987) a Allen Fong, který celkově přispěl k většímu zájmu o ztvárnění realistických snímků, soustředících se na třídní nebo historické problémy.
80. a 90. léta jako období druhé fáze hnutí
Druhá vlna je s první velmi úzce spjata, jde spíš o hlavní posun co se týče vizuálu. Začíná se prosazovat hlavně artový film, čemuž přispěla i modernizace techniky. Tvůrci měli přístup k ručním kamerám, díky kterým se mohli odpustit od práce mezi studiovými kulisami a vydat se tak zachytit reálnou atmosféru Hongkongských ulic. Právě přiblížení osudů různých jedinců v nepřetržitě rušném velkoměstě pomáhalo navodit pocit izolace a melancholie, který známe z tvorby režiséra Wong Kar-Waie. Ten svůj celosvětový úspěch získal pro silně stylizované, až snové snímky. Sám sdělil: „Moje filmy nikdy nejsou o tom, jaký Hongkong doopravdy je, ale o tom, co si o něm myslím a jaký chci, aby byl."
Tuhle představu HongKongu tak můžeme vidět hlavně ve filmech Chungking express (1994) a Fallen Angels (1995). Do druhé vlny dále spadají i už zmínění režiséři Ann Hui, Patrick Tam a Stanley Kwan, nově hlavně domácky oceňovaný Fruit Chan se svojí trilogií Made in Hong Kong (1997), The Longest Summer (1998) a Little Cheung (1999), která zachycovala život v Hongkongu při jeho předání Číně v roce 1997 po letech britské koloniální nadvlády. Právě nejistota z téhle velké politické změny dodaly ztvárňovaným tématům v tomhle napjatém období ještě větší emocionální hodnotu.
Konec nové vlny bývá často debatovaný, v jednu chvíli se totiž využívané techniky daly považovat za nový mainstream. Ať už však konec zasadíme ke sklonku 80. nebo 90. let, nedá se popřít, že má tvorba tohoto období svým pojetím a stylem zásadní vliv na díla mezinárodních tvůrců až dodnes.
