Gabriela Olivová 
Jak jste se k lesu a myslivosti dostal? Byl to rodinný standard, nebo jste si cestu k myslivosti našel sám?
Byl to rodinný standard. Už čtyři generace nazpátek se naše rodina pohybovala v lesnictví a myslivosti. V dětství jsem v tom vyrůstal, ale nechtěl jsem se tomu věnovat. Vrátil jsem se k tomu až v pozdějším věku.
Kdy přesně přišel ten moment, kdy jste si řekl, že o myslivosti začnete mluvit veřejně?
Ten moment přišel asi tři roky potom, co jsem začal lovit. Nelíbil se mi veřejný obraz myslivců a myslivosti. Hlavním důvodem byl i pohled jakým veřejnost na tohle téma nahlížela. Na myslivce tak byl vyvíjený tlak lidmi či médii. V minulé práci jsem měl kariérní a profesní vyhoření, což mě vedlo ke změně zaměstnání. V nové práci jsem chtěl začít dělat něco kreativního a tím jsem se pomalu dostal právě ke tvorbě obsahu na sociální sítě.
Co všechno stojí za projektem Kanec v žitě? Co se snažíte předat lidem?
Mým hlavním cílem je vyvolat diskuzi o tématech o kterých se moc nemluví. Snažím se lidi vzdělávat, nejen v myslivosti, ale i v přírodních tématech a ochraně přírody. Chtěl bych je přinutit se nad těmito věcmi zamyslet. V rámci celého projektu za vším stojím sám a nikdo mi s tím nepomáhá. Koncept videí a střih je pouze v mých rukách a celkově je dost práce za tímto projektem.
Kromě Instagramu máte i podcast Za trnkovým keřem. Co byl úplně prvotní impulz si ho založit? Měl jste pocit, že se ty důležité věci na Instagram už nevejdou?
Ještě před založením Instagramu jsem natáčel videa na YouTube se záměrem na recenzi vybavení pro myslivce. Kromě recenzí jsem se věnoval tématům, které jsem chtěl veřejnosti nějakým způsobem předat, ale pak jsem si říkal, že by bylo lepší se o některých tématech bavit přímo s odborníky, kteří tomu rozumí víc než já, protože já nejsem odborník na nic. Zároveň si tam můžu pozvat i zajímavé hosty a řešit s nimi obecnější témata.
Jak vypadá Váš běžný den v lese? Jdete tam primárně lovit a mobil máte jen jako pomůcku, nebo vyrážíte hlavně s cílem něco natočit?
Teď už do lesa chodím s cílem hlavně něco natočit a vytvořit nějaký obsah. Když netvořím obsah tak chodím většinou lovit. Lovit chodím buď večer, až když děti spí nebo ráno, než se děti probudí.
Nekazí Vám občas snaha o dobrý záběr ten klid, kvůli kterému lidi do lesa chodí? Dokážete telefon vypnout a jen tam být, i když tam chodíte primárně natočit obsah?
Mobil určitě dokážu vypnout. Poslední dobou jsem přestal používat chytré hodinky, jelikož vypnutí notifikací nestačí. Když jsem přidal příspěvek na Instagram, kde jsem napsal, že jdu lovit, tak mi hned napsalo 50 lidí se slovy ,,lovu zdar“. Musel jsem s tím opravdu začít něco dělat. Když jdu do lesa za tím cílem si vyčistit hlavu, telefon vypínám a věnuji se pouze lovu.
Myslivost je hodně spojená s krví. Máte nějakou hranici, co už je na sítě „přes čáru“, nebo chcete lidem ukazovat úplně všechno?
Mám své pravidlo, že nechci dávat na Instagram ulovené kusy zvěře. Snažím se cílit hlavně na nemyslivce a myslím si, že tohle je právě věc, která je od myslivosti odradí. Výjimku dělám pouze když ulovím nějaký dobrý kus, tak to zveřejním na Instagramu pouze do příběhu anebo na YouTube. V rámci působení na Instagramu nebo Facebooku to momentálně sdílet nechci.
Jaký pohled na Vás mají starší myslivci? Fandí vám, nebo jste pro ně jen „ten s tím mobilem“?
Je to půl na půl. Pro jednu půlku jsem šašek, který dělá myslivosti ostudu. Druhá půlka mi fandí a podporují moji tvorbu. Někteří mi i píšou, že se kvůli mně přihlásili do kurzu, nebo že složili myslivecké zkoušky. Celková komunikace s těmi lidmi funguje skvěle a je příjemná.
A jak se stavíte k té negativní půlce?
Většinou je ještě rád vyprovokuji, jelikož mi to je úplně jedno. Pobaví mě, když je někdo schopný se rozčílit kvůli v podstatě takové blbosti.
Nezasahuje Vám tento projekt do osobního života víc, než byste chtěl?
Tento projekt mi do života zasahuje extrémně. Na rodinu se snažím udělat čas alespoň jedno odpoledne o víkendu anebo doprovázet děti na jejich zápasy. Ráno jezdím v šest do práce a vracím se domů okolo sedmé hodiny večer, takže se jim nestíhám věnovat vůbec. Když mám stanovený cíl a vidím v něm nějakou přidanou hodnotu tak do toho jdu hlava nehlava. Doufám, že to děti v budoucnu jednou pochopí nebo se mnou začnou spolupracovat. Starší syn mi už teď pomáhá při natáčení videí v lese.
Kam chcete projekt Kanec v žitě posunout? Máte nějaké konkrétní cíle, nebo to necháváte volně plynout?
Tento projekt mám na řadu let dopředu velmi detailně promyšlený. Mám teď určité dva, tři projekty, které bych chtěl během tohoto roku zveřejnit a dát dohromady. Blíž specifikovat je nechci, ale mým cílem je budovat přívětivou komunitu myslivosti, kde se lidé nebudou bát pokládat otázky anebo řešit nějaký problém. Zároveň se snažit udělat příjemné prostředí i pro budoucí adepty myslivosti.
Jak se stavíte ke spolupracím? Berete každou, která Vám přijde, nebo si vybíráte?
Momentálně mi přichází hodně nabídek na spolupráce. Spolupráce si hodně vybírám, jelikož mě neživí. Největším faktorem při výběru je pro mě osobní vztah s tím člověkem, se kterým bych měl spolupracovat a ne částka, kterou za spolupráci dostanu. Tento projekt dělám mimo pracovní dobu, tak si zakládám na tom, aby mě to bavilo. Chci ať je to produkt, kterému se nebudu bát dát svoji značku a stát za tím dlouhodobě. Nechci dělat jednorázové spolupráce a ani je nevyhledávám. Soustředím se na dlouhodobé spolupráce zaměřující se na šíření povědomí dané značky než na product marketing. Nemyslím si, že by to bylo vhodné vůči celému projektu, který je založen na edukaci a nějakých hodnotách. V rámci spoluprací mám nějaké své standardy, které bych chtěl dodržovat a držím se jich.
Kdybyste měl vybrat jedinou věc, kterou chcete, aby si lidé z Vašeho projektu odnesli, co by to bylo?
Aby začali přemýšlet.
