Jakub Svačina 
Není snad nikdo, kdo by o slavné černobylské havárii z roku 1986 neslyšel. Málokdo už ale dnes ví, co přesně se tehdy stalo a co následovalo bezprostředně po oné události. Minisérie z koprodukce HBO a Sky Černobyl jako první po více než 30 letech od havárie přináší komplexní vhled do událostí, jejichž následky pociťujeme dodnes.
Na začátek je třeba říci, že minisérie, která si svoji premiéru odbyla v květnu, není dokument a ani si na něj nehraje. Přesto ale přináší až neuvěřitelně věrnou výpověď skrze skvělé herecké výkony a hlavně kulisy, které diváky vezmou na výlet přes zbídačenou sovětskou Ukrajinu až do nitra zničeného reaktoru, kde se jim rozhodně líbit nebude.
Přímo k věci
Do děje skáčou scénáristé rovnýma nohama. Žádný pomalý rozjezd, žádné sáhodlouhé dialogy pro uvedení do příběhu. Děj minisérie začíná tam, kde začal i původní příběh – při výbuchu reaktoru bloku číslo čtyři. Ten pozorujeme skrze jedno okno panelového domu ve tři kilometry vzdálené Pripjati. A jde o impozantní, mrazivou podívanou. Z Pripjati se přesouváme rovnou do černobylské elektrárny, kde nás nečeká nic pěkného.
Zmatení pracovníci nemilosrdně zabíjení smrtelným zářením ozdobení ošklivými popáleninami bezmocně padají k zemi. Hasiči přijíždějící v domnění, že jedou uhasit běžný požár, si začínají uvědomovat, že něco nehraje. Potkává je totiž stejný osud, jako pracovníky v elektrárně. Kdo nezemře na místě, zemře v bolestech o pár dní později. Atmosféru tohoto hrůzného výjevu podtrhuje uvědomění, že nesledujete hororovou fikci, ale drsné a syrové (dobře, místy trochu přikrášlené) vylíčení reality. Od této chvíle příběh sleduje osudy několika lidí. Od jednoho z hasičů a jeho ženy až po ústřední trio, které se havárii snaží přijít na kloub.
Tři proti všem
Právě ústřední herecká trojice, která se stůj co stůj snaží zjistit, co se osudné noci v Černobylu stalo, stojí za zvláštní pozornost. Sledovat Jareda Harrise v roli předního jaderného fyzika Valerie Legasova, jak se zoufale snaží vedení komunistické strany přesvědčit, že čelí katastrofě enormních rozměrů, je famózní. Spolu se svým zprvu skeptickým nadřízeným Stellanem Skarsgårdem v roli místopředsedy vlády Borise Ščernbiny a běloruskou fyzičkou Ulanou Khomyukovou, ztvárněnou Emily Watsonovou, se vydávají na „dobrodružství“. To je všechny může stát život. Po úvodních epizodách už jim totiž nejde jen o zjištění pravdy, ale také o její odhalení celému světu. Všichni zmínění své role ztvárňují na jedničku a dodávají tak ději autentičnost, a ta je už i tak vysoká.
Bezohledná mašinerie
Příběh nestojí jen na ústřední trojici. Děsivost mu dodávají příběhy obyčejných lidí, žijících v okolí elektrárny. Právě již zmíněný hasič a jeho těhotná žena se stávají obětí nejen havárie samotné, ale i systému, který zprvu ani nemá potřebu je chránit. Když se k něčemu konečně rozhoupe, je pozdě. Hasič na následky radiace umírá a jeho dítě umírá čtyři hodiny poté, co ho jeho ovdovělá žena přivede na svět.
Po tragickém závěru si dovolím si říci, že Černobyl právem patří mezi nejlepší díla HBO, a bez ostychu se tak může zařadit po bok legendárních seriálů jako Sopranos nebo Game of Thrones. Oproti posledním dvěma zmíněným má ale Černobyl jednu obrovskou výhodu – děj založený na skutečných událostech, které patří mezi nejtemnější momenty lidské historie. Těch také patřičně využil. Jak už jsem psal, nejde o dokument, tudíž se zde vyskytují jisté nepřesnosti (například zřícení vrtulníku po přeletu nad otevřeným reaktorem), ale přesto by Černobyl měl vidět každý. Protože na událost, jako byla tato, se nesmí nikdy zapomenout.
