Lukáš Lachman Přitom po dlouhé zimní přestávce se Sigma vrátila na trávníky ve velkém stylu. V prvních čtyřech utkáních získala 12 bodů a zdálo se, že tým má sílu bojovat o titul. Pak ale přišlo kruté vystřízlivění, závěr, na který budou chtít olomoučtí fotbalisté i fanoušci hodně rychle zapomenout. Ve zbývajících deseti utkáních totiž modrobílí získali pouhých 8 bodů.
Jednou z příčin tohoto nezdaru je fakt, že tým nedokázal využít domácího prostředí. V posledních pěti zápasech na Andrově stadionu si připsala jen 4 body při skóre 3:8. To je stejná bilance jako na venkovních stadionech, jen s tím rozdílem, že v pozici hostů mají olomoučtí dokonce pozitivnější skóre 3:5.
Jen zlý sen? Nikoliv, i když se mu velmi podobá. Avšak snad ani v tom nejhorším snu si svěřenci trenéra Martina Kotůlka nepředstavovali, že budou v posledním kole bojovat o pozici s pražskou Slavií, která byla po polovině sezony zralá na ručník, ale skvělými výkony v závěrečné fázi si vysloužila respekt, který Olomouc naopak zápas od zápasu ztrácela.
Ani třetí nejlepší defenziva nebyla Olomouci nic platná, neboť totálně selhaly útočné řady. Pochvalu si zaslouží snad jen Michal Ordoš, který se se čtrnácti vstřelenými brankami dělí o druhé místo tabulky střelců se sparťanským Václavem Kadlecem. To však Olomouci nestačilo, a tak se musí smířit nejen s tím, že přišla o ligový primát, ale také s tím, že ztratila druhé a třetí místo, zaručující účast v evropských pohárech…
