Stanislav Petřík 
Kdy začala vaše dráha ve skautském hnutí? Jakých úspěchů jste dosáhla?
Když mi bylo sedm let, tak u nás na základní škole probíhal nábor nových členů. Moje máma, která sama byla dlouholetou členkou, mě tam hned přihlásila a od té doby tam chodím a baví mě to stále víc a víc. Nejdříve jsem byla řadovou členkou, chodila jsem na schůzky a výpravy, poté jsem měla vlastní družinu a před rokem jsem převzala vedení oddílu, ve kterém jsem vyrůstala.
Jak byste zhodnotila současnou situaci ve skautingu? Je mezi dětmi zájem o vstup do oddílu?
V poslední době skautské hnutí zaznamenalo výrazný nárůst členů, aktuálně jich máme kolem šedesáti tisíc. Je to obrovský posun oproti předchozím letům, kdy byl zájem slabší. Zlepšilo se i vnímání skautingu v očích rodičů, protože pochopili, že je to záležitost na celý život.
Je taková situace i ve vašem domovském oddíle v Šumperku?
Ano. Nedávno u nás dokonce vznikl nový oddíl, který je určen dětem z okolních vesnic. Vzrostl také počet členů, za což jsme určitě rádi.
Může být skautem každý, případně jaké by měly být jeho kvality?
Skautem může být každý, kdo přebírá skautské ideály za své vlastní. Skautem se člověk může stát opravdu v každém věku, takže když k nám přijde nějaký čtyřicátník, tak ho určitě neodmítneme. Musí ale sdílet myšlenky skautingu a podílet se na výchově nové generace skautů. Kvality člověka se totiž rozvíjí podle toho, jak dlouho je ve skautském hnutí.
Co vnímáte jako nebezpečí pro rozvoj skautského hnutí?
V demokratické společnosti žádné nebezpečí nevidím, jelikož už třicet let fungujeme bez nějakého zásadního omezení skautské činnosti. Nebezpečí vždy přišlo ruku v ruce s nastolením nějakého totalitního režimu, ostatně stačí se podívat do historie, jak se skauty zacházeli nacisté a komunisté.
Proč vlastně skauti byli trnem v oku všem totalitním režimům?
Bylo to kvůli tomu, že skauti byli naučeni přemýšlet demokraticky a mít své vlastní názory, což se v totalitě nepřipouštělo. Všechny totalitní režimy chtěly jejich názory umlčet a vnutit jim oficiální ideologii, což většina skautů nepřipustila, a proto byly skautské organizace zakázány jako úplně první.
Jak se místní skauti vypořádali s epidemií koronaviru?
Byla to pro nás velká rána. Okamžitě jsme museli přerušit činnost. Na druhou stranu je skvělé, že někteří lidé z našeho střediska pomáhali s distribucí ochranných pomůcek tam, kde byly potřeba, tedy v nemocnicích, domovech seniorů a podobných zařízeních. Dokonce se zorganizovalo hromadné šití roušek pro Šumperk a okolí. Já jsem zajišťovala náhradní aktivity pro naše členy, aby byl provoz našeho oddílu alespoň provizorně zachován. Bylo pro mě hodně důležité být v kontaktu s těmi dětmi a také s jejich rodiči.
Skauti mají být apolitičtí, ale mnoho z nich vstupuje do politických stran nebo se účastní demonstrací Milionu chvilek. Je to správné?
Tato otázka se v poslední době hodně řeší. Junák je sám o sobě organizací apolitickou. Jeho členové, stejně jako všichni ostatní lidé, ovšem mají určité politické preference. Důležité je hlavně to, aby své názory nevnucovali ostatním členům v oddíle nebo svěřeným dětem. Já osobně jsem členkou Mladých Starostů a nezávislých, ale své názory nikomu nevnucuji. Na druhou stranu, skauting vede svoje členy k občanské aktivitě, a proto se nemůžeme divit, když se na akci spolku Milion chvilek objeví vskutku početná skupina skautů. Rozhodně na tom není nic špatného, protože ti lidé se snaží něco dělat s politickou situací, která podle nich není v pořádku.
Lze vůbec oddělit skauting a politiku, nebo je všechno navzájem propojené?
Myslím si, že jsou tyto dvě oblasti propojené v období voleb, s dětmi kolem patnácti let se už dá o té politické situaci mluvit a vyměňovat si své názory. Jak už jsem ale řekla, neměl by se dětem vnucovat názor vedoucích a ostatních členů jako ten nejlepší.
Jak si skauti připomněli výročí popravy Milady Horákové?
Skauti si každým rokem připomínají tato zvěrstva, která byla spáchána nejenom na Miladě Horákové, ale i na skautech a jiných lidech. Držíme také čestnou stráž u pomníku obětí komunistického režimu u příležitosti pietního aktu k výročí popravy těchto nevinných obětí. Tyto události si připomínáme i u nás v oddíle, vysvětlujeme mladším dětem, proč se tyto věci staly a varujeme před tím, aby se něco podobného nikdy neopakovalo. Šokující výroky mnohých představitelů komunistické strany jsou pro nás mementem pro další léta.
Hrozí v dlouhodobém horizontu nastolení nějaké nové formy totality, nebo k tomu zatím nejsou vhodné podmínky?
Já doufám, že to nehrozí, protože jsme tu totalitní režimy už měli a ti, co tu dobu zažili, už se k totalitě zpravidla vracet nechtějí. Jistě, najdou se i tací, kteří volají po návratu starých pořádků a nemusí to nutně být pouze staří lidé. Mnoho mladých lidí nesouhlasí se současnou politickou situací a chtějí změnu, bohužel často vzhlížejí k extremistickým stranám typu SPD, KSČM nebo ke krajní pravici, třeba na Slovensku vyhrála ve studentských volbách strana Mariána Kotleby. Já popravdě ani nechápu, jak někdo může volit KSČM, která dlouhodobě zpochybňuje politické procesy, sovětskou okupaci a další věci. To nejsou žádné smyšlenky, to jsou věci, které se skutečně staly a podle toho k tomu také musíme přistupovat.
Plánujete se zapojit do velké politiky po vzoru Jana Hamáčka z Mladých sociálních demokratů nebo se budete angažovat na regionální úrovni?
V současné době jsem v mládežnické organizaci a je to spíše můj koníček. Kandidovala jsem sice v komunálních volbách, ale jinak to na nějaký postup do velké politiky nevidím. Vidím to tak, že bych se nedokázala vyrovnat s těmi podvody, co se tam dějí. Chtěla bych se věnovat hlavně studiu molekulární a buněčné biologie a následné vědecké práci.
