čt., 26. listopad 2020 21:47

Rozhovor: Vojtěch Dobiáš o hokeji, soukromí i snech

Vojtěch Dobiáš při střelbě na branku Vojtěch Dobiáš při střelbě na branku Zdroj: David Peška
Vojtěch Dobiáš je dvacetiletý hokejový útočník extraligového týmu PSG Berani Zlín. Ačkoli se jeho juniorskému týmu v loňské sezoně nedařilo, Vojtěch se dokázal umístit na prvním místě kanadského bodování a s 28 góly se stal králem střelců. Na jaře tohoto roku podepsal smlouvu s Berany pro letošní sezonu. Před několika dny si navíc tento mladý talent připsal svůj první extraligový gól v zápase s Mladou Boleslaví.

Od kdy vedly tvé krůčky k hokeji?

Bruslit jsem začal ve dvou letech. Od tří jsme začali s tátou dojíždět na tréninky do Uherského Hradiště. Tehdy jsem ještě nedokázal zvednout puk z ledu, tak jsme jezdili o hodinu dřív, abych mohl v brance chytat puky, které na mě táta střílel. Později jsem zjistil, jaký je to pocit dávat góly, tak jsem jednoznačně přešel na útočníka.

Často se stává, že děti v dospívajícím věku nechávají kroužků a končí s tím, čemu se od malička věnují. Nepostihlo tě třeba před pěti lety takové období, kdy jsi přemýšlel o tom, že už nechceš hrát?

To asi ne. Samozřejmě je období, kdy to člověku třeba nejde nebo nemá do toho chuť. Ale to po chvilce přejde. Dá se říct, že hraju od narození, takže si nedovedu představit život bez hokeje.

Čemu se kromě hokeje věnuješ?

Studuji střední školu. Je to sice náročné, ale velmi důležité. Mohlo by přijít zranění nebo situace, která nedovolí člověku dál pokračovat- vždycky se může něco stát. Taky rád rybařím, jezdím v lese na kole a starám se o svého huskyho.

Jakým způsobem tě ovlivnila tato „covidová” doba?

Našel jsem si přítelkyni, to mě ovlivnilo asi nejvíc.(smích) V hokeji jsme měli dlouhou pauzu, museli jsme se přinutit hýbat doma. Dá se říct, že to bylo i jedno z nejhorších období co jsem zažil.

Často se o tobě píše na internetu nebo v novinách. Posílají ti fanoušci/čtenáři nějakou zpětnou vazbu ať už pozitivní nebo negativní?

Že se o mně jednou za čas napíše, za to jsem rád. Negativní reakce mi nechodí, možná je někdy někdo psal do komentářů nebo diskuzí, ale osobně jsem žádné nečetl. Občas mi přijde do zpráv pozvánka na rande.

Před několika dny jsi střelil svůj úplně první extraligový gól, jaký to byl pocit?

Pocit to byl parádní, o tom jsem vždycky snil. Ale je to jenom malý krůček, musím se dál zlepšovat a pořád makat.

Jaké jsou tvé cíle do budoucna? 

Chci hrát co nejdéle, dostat se na nějakou vyšší úroveň než je extraliga. Mít pěkný dům s velkou zahradou, psí smečku, rodinu a spokojený život.

Zobrazeno 809 krát
Naposledy upraveno: čt., 26. listopad 2020 23:28
Pro psaní komentářů se přihlaste