Nikola Podhorská Spojení dramatu a komedie není neobvyklé, přesto, možná už kvůli původu filmu, může být divák trochu skeptický. Francouzi mají velice specifický smysl pro humor a zcela se vymykají běžnému chápání vtipu a komických situací. Na francouzský humor musíte mít buďto chuť, nebo být shovívaví. Na druhou stranu, tvůrci filmu za sebou mají již úspěšnou kombinaci dramatu a komedie v podobě snímku Nedotknutelní, takže možná v tom opravdu umějí chodit.
Hlavním protagonistou je černošský mladý muž Samba žijící už celých deset let v Paříži bez oficiálního povolení k pobytu. Sní o legálním životě ve Francii a o práci v gastronomii, která by mu dala spoustu možností podporovat svou rodinu v Senegalu. Divák se s ním seznamenuje ve chvíli, kdy v jeho životě dochází ke komplikacím právě v této oblasti, v otázce nelegálního pobytu. Ve stejný moment se se Sambou setkává i mladá žena, která nebojuje s ilegalitou, ale sama se sebou. Alice se snaží vyrovnat se svou samotou, kolapsem v práci, se syndromem vyhoření a neschopností znovu se zapojit do běžného života. Najednou se vynoří tento charismatický černoch a Alice se začne pomalu probouzet ze své apatie.
A zde bijí tvůrci na profláknutou strunu všech dramat. Zápletka je nad slunce jasná. Až na to, že ve se skutečnosti divák žádné zápletky nedočká. Film běží, zvraty jsou menší a větší, některé možná dech beroucí a překvapivé, ale žádný moment se nedá vytyčit jako ta část filmu, k níž celý děj směřuje. Nějak se pozapomnělo na vrcholnou scénu.
I přestože vrcholná scéna dramatu chybí, je nahrazena něčím úplně jiným. Za vychválení totiž stojí především specifický francouzský humor, který tady funguje až abnormálně. Kdyby rozdělení žánru drama – komedie mělo být padesát procent ku padesáti, u Samby je očividné, že komediální část značně převyšuje tu dramatickou. Ve snímku je zastoupený jak humor slovní, tak i dost často situační, který tady vůbec nepůsobí lacině nebo vulgárně. A díky komediální části se z dramatu plného klišé o přistěhovalci stává nadprůměrná komedie, která v přítmí kina nutí k neustálému úsměvu a chvílemi i k tlumeným výbuchům smíchu.
Paříž bez lásky si lze jen těžko představit. Paříž s přistěhovaleckým humorem, syndromem vyhoření a černochem jménem Samba si lze představit ještě hůře. Ale nějakým magickým způsobem se tvůrcům povedlo, že to funguje. A funguje to skvěle.
foto: http://www.impawards.com/
