Václav Podlešák Slam poetry je imrovizované skládání básní na pódiu přímo před publikem. Jak je dobrým zvykem na těchto akcích, začínalo se o něco později, než je napsáno v programu. V divadelním sále Divadla hudby to však nikomu nevadilo. Kolem osmé už na pódium přišli moderátoři Jan Jílek a Bob Hýsek, aby připravili publikum na příchod účinkujících. V slam poetry totiž hodnotí výstupy umělců sami diváci respektive je náhodně vybráno deset z nich, kterým jsou rozdána čísla a stává se z nich na jeden večer porota. Pak už se před diváky ukázali sami účinkující, se svými pohotovými verši a rýmy. Mezi nimi byl Rimmer, čerstvě zvolený mistr slam poetry 2015, Honza Dibitanzl, nebo Jirka Juráň. V první kole bylo opravdu těžké určit, kdo má na vrch. Nakonec si ale největší sympatie diváků získal Jirka Juráň a vyhrál večeři s Janem Jílkem.
Druhé kolo, po kterém se obvykle vyhlašují vítězové, se neslo v netradičním duchu. Slam poetři se spárovali a vymýšleli nové možnosti improvizace ve dvou. Sám Jirka Juráň si například na pódium pozval vlastní dceru Elišku a s ní veršoval na téma generačních rozdílů v poslouchání hudby. Nakonec došlo k samotnému křtu, kdy účinkující recitovali Jílkovy básně. Jílek ve své knížce popisuje svoje pocity, které mu přinesl jeho vstup do manželství a narození potomka, vtipným a neotřelým způsobem.
Celý večer byl přehlídkou kreativních nápadů a nečekaných veršů z úst straší i mladší české generace slam poetrů. Oproti klasickým slam poetry byl sice trochu nezvyklý, ale rozhodně ne horší. Pa právě naopak tento večer byl jeden z nejvydařenějších vůbec.
