Ony hlasy toužící po rázném kroku vzad mohly zaplesat už při zveřejnění obalu desky – SONATA ARCTICA se totiž vrátila k dlouho zapomenutému symbolu – vlku, vyobrazenému nejlépe v bezútěšné zimní krajině. Úvodní „The Wolves Die Young“, zároveň pilotní singl alba, vlévá posluchačům do uší opravdu starší Sonatu, ale spíše než o skladbu á la „Ecliptica“ jde o chybějící článek na pomezí „Reckoning Night“ a „Unia“.
V dalších skladbách už jsou však jasně patrné i prvky z alb posledních. SONATA ARCTICA naštěstí za vývojem, který jako kapela prodělala, nedělá tlustou čáru, ale pouze protkává novější se starším. A to se Finům daří na jedničku. Třeba takovou divokou „X Marks the Spot“ byste klidně mohli zařadit vedle „Cinderblox“ do alba „Stones Grow Her Name“. „Cloud Factory“ zas jako druhý singl kdekoho mohl vystrašit, ale v kontextu desky působí velmi příjemně, nikoliv jako levný kýč (zde se nabízí srovnání s „I Have a Right“ z předešlého počinu).
Na albu tradičně najdeme dvě baladické skladby. A ta první, „What Did You Do in the War, Dad?“, je opravdový majstrštyk, kde Tony Kakko opět dokázal, že není skladatel pouze pro skočné power metalové zábavy, ale dokáže uchopit i vážnější téma a zahrát na temnější notu. Druhá „Love“ už je nepoměrně slabší a snad i nezajímavá. Pravou vlčí záležitostí je „Blood“, v níž Sonata využila mluveného přednesu k biologickému popisu krve. Recitační postup potom zopakovala ještě v již zmíněné „X Marks the Spot“.
Samostatný odstavec si zaslouží píseň „Half a Marathon Man“, v níž klidný, atmosférický začátek střídá zběsilý power metalový nášup a perfektní úderný refrén (vůbec s kompozicí skladeb si Kakko na „Pariah’s Child vyhrál). Adepta na nejlepší skladbu alba bohužel sráží textařská křeč v polovině písně, při které se vám slovo „beautiful“ nejspíše hodně přejí. Velká škoda. Skladba potom přejde z onoho nášupu opět do klidnějších vod a vyšumí do prázdna.
Poslední písní na albu je „Larger Than Life“, desetiminutová kompozice a druhá nejdelší skladba z dílny SONATA ARCTICA. Tento opus by mohl finskou bandu definovat. Najdeme tu až soundtrackové melodie, rychlé powerové pasáže, klidné klávesové party a padesát odstínů vokálu Tonyho Kakka.
SONATA ARCTICA na novince „Pariah’s Child“ připomněla své kořeny, ale co je důležitější, neudělala žádný drastický krok zpět. Svou minulost respektuje a nestydí se za ni. Tony Kakko dokázal ideálně spojit kořeny kapely s její nedávnou minulostí a přítomností.