po., 27. leden 2025 10:15

Švédská senzace Self Deception s novinkou Destroy the Art stoupá stále výš

Švédští metalisté s novou deskou znovu ukazují, co v nich je Švédští metalisté s novou deskou znovu ukazují, co v nich je Zdroj: Self Deception
Švédská moderně metalová formace Self Deception se po roce a půl vrátila s novým albem. Destroy the Art je v pořadí již sedmou deskou, kterou metalisté ze Stockholmu vydali. Názvem desky pak poukazují na to, jak se z umění vytrácí lidskost, a to hlavně kvůli umělé inteligenci. Tím se skupina snaží připomenout, že umění nemusí být perfektní, ale že musí být emotivní a lidské.

Self Deception fanoušky připravovala na vydání nového alba již od ledna loňského roku. Tehdy vyšel první singl Matthew McConaughey. Dále pak následovalo několik dalších písní jako Hysteria v březnu nebo Dead Water v červenci. Právě s vydáním Dead Water skupina oznámila, že jejich nové album Destroy the Art vyjde 25. října 2024.

Skupina na zhruba půlhodinové desce od začátku až do konce zkušeně kombinuje kytarové riffy, melodické pasáže a chytlavé refrény s citlivým dotykem emocí, které zpěvák Andreas Clark přináší svými vokály. Dále je důležité vyzdvihnout bubeníka Erika Eklunda, který svými schopnostmi povyšuje hodně songů na novou úroveň. Texty referují o mnoha tématech, mezi které se řadí texty o sociální situaci ve Skandinávii, o problémech, které přináší zvyšující se závislost na sociálních sítích, ale také o psychických problémech nebo o životě hollywoodského herce.

Solidní práce nebo překombinovaná slabota?
Deska je hodně rozmanitá, ať už co se týče již zmíněných textů, tak i hudebně. Na své si tu může přijít v podstatě každý fanoušek tvrdší hudby. Self Deception ukazují svoje hudební nadání a rozmanitost, která je zdobí. Vcelku mistrně přeskakují od pop rocku, přes nu metal až po metalcore. Popsat jejich styl je složité. Vše by se asi dalo zahrnout do kategorie „moderní metal“, i když ani to nevystihuje skutečnost v plném rozsahu. Album otevírá skladba Kallocain. Textem odkazuje na román švédské spisovatelky Karin Boye, která během druhé světové války napsala stejnojmenný román, kde se píše o séru pravdy jménem Kallocain. Úvodní song výborně ukazuje, co bude celé album zač. Tvrdé, chytlavé a nekompromisní, ale s velikou dávkou citlivosti a emocí. Na to perfektně navazuje textově o něco osobnější The Great Escape. Zde Clark mistrovsky zpívá o vnitřním boji s mentálním zdravím a s myšlenkami na sebevraždu.

Clark není jediný, který exceluje ve svém oboru. Kytarista Ronny Westphal, basák Patrik Hallgren, a hlavně již zmíněný Eklund na bicích jsou všichni experti na svých nástrojích. Hudební spojení těchto tří, doplněné zpěvem Andrease, činí z desky výborný kousek metalové hudby. Co se týče struktury písní, ta se moc nemění, ale umění všech zúčastněných to náramně kompenzuje, a to například v písni Matthew McConaughey, která si hraje s životem herce a jeho známými rolemi a hláškami z různých filmů. Tomu odpovídá i text, který je trošičku hloupý, ale skupina to vynahrazuje hudebním uměním. V podstatě to samé se dá říct o Blood&Scars, kde se do textu dostaly fantasy reference. Naopak v písni Loneliness jasně září Andreas a jeho zpěv. Zde si jako hostujícího zpěváka Self Deception pozvali Christophera Kristensena z Dead by April a ten si s Clarkem výborně rozumí. Text o depresích a podobných psychických problémech je blízký jak většině metalových fanoušků, tak i samotné kapele. Píseň je hodně metalcorová, a dokonce se při breakdownu objeví i pověstné „BLEGH“, které jistě zná každý fanoušek žánru. Právě tahle skladba je zřejmě nejzářivější část celého alba. Závěrečná Siren Song se naopak řadí mezi jedny ze slabších částí celé desky, ačkoli je kvalitou stále nadprůměrná. Lyricky i hudebně se jedná o solidní kousek, který ovšem není kdovíjak výjimečný. Nejvíce zde září kytarista, který si ke konci střihne i krátké sólo.

Finální verdikt
Destroy the Art je album, které poměrně jasně ukazuje, co současná metalová scéna nabízí. Kytarové riffy, vokály, které jsou čas od času uměle zkreslené, neskutečné bicí, prvky elektroniky navrch a k tomu se přidávají i melodické a klidné, o to však emotivnější pasáže. Nejedná se však o perfektní album. Písně se po pár posleších mohou začít zdát repetetivní, většina z nich nenabízí nic moc speciálního, co by mělo být v budoucnu vyzdvihováno do výšin. To ale v podstatě vůbec nevadí, album je to stále více než nadprůměrné a většina fanoušků s ním bude nejspíš spokojená, protože dostanou to, co od kapely, jako je Self Deception, čekají. A na koncertech Švédi dokazují, že jsou ještě lepší než na desce. O tom se ostatně mohou fanoušci kapely přesvědčit během probíhajícího Destroy the Art turné.

Zobrazeno 73 krát
Naposledy upraveno: út., 28. leden 2025 17:25
Pro psaní komentářů se přihlaste