Jan Kvapil Ve svých sto letech má Allan Karlsson stále chuť do života. Uteče z domova důchodců, omylem získá kufr s padesáti miliony dolarů a s novými přáteli utíká před gangem motorkářů a policií. Neobvyklé dobrodružství pro něj ovšem není nic nového.
Jak průběžně vypráví, během druhé světové války a později během studené války bojoval na všech možných stranách, poznal největší osobnosti, procestoval svět a ledasčím sám změnil dějiny. To vše zažil s neobvyklou netečností a s nevelkou duchaplností díky životnímu moudru: „Věci jsou tak, jak jsou a budou tak, jak budou“, které převzal od své matky. Jediné, co ho nikdy nenechávalo chladným, jsou alkohol a exploze.
Film je velice dynamický, nikde se dlouho nezdržuje. Střídají se v něm krátké epizody z Allanovy přítomnosti a minulosti. Každá z nich je velice vtipná sama o sobě, rozvíjí příběh a vysvětluje Allanův životní postoj. Skvělým způsobem je v příběhu použit systém náhod, příčin a důsledků. Přestože jsou málo pravděpodobné, stále jsou možné a snadno uvěřitelné. Neobvyklé události působí v Allanově životě odůvodněně a přirozeně a stejný postoj k nim zaujímá i on.
Válka je ve filmu zobrazena podivným způsobem. Ve většině případů nevidí diváci její hrůzy přímo, přesto ale působí velice nesmyslně. Jen těžko se hledá komedie, která by se stejnou citlivostí dokázala zobrazit tolik závažné téma tak vtipně.
Režisér Felix Herngren dal o sobě vědět světu a předvedl, že jako scénárista a režisér má co říct a dokáže to říct s nebývalým vtipem. Snad neopustí žánr, který mu tak dobře padne.
foto: Google
