Tereza Sládečková 
Jak funguje váš terénní program běžně?
Mezi hlavní klienty patří lidé závislí na drogách, což jsou často i lidé bez domova nebo prostitutky. Primárně se tedy snažíme o výměnu injekčního materiálu a poskytování nějaké sociální pomoci, třeba co se bydlení týče. Děláme i krizové intervence, lidi za námi můžou přijít s momentálním problémem a my se ho s nimi snažíme vyřešit. Ať už venku nebo v dodávce. Taky děláme testování na infekční choroby z kapilární krve, to provádíme docela často. Poskytujeme i asistence, tedy, že s klientem dojdeme za lékařem nebo na úřad, protože tyto instituce často lidi bez domova neberou vážně.
Máme pak stanoviště, dodávky, ve kterých můžeme přes den fungovat. Chodíme ještě i na pochůzky po Brně, na lokacích pak záleží podle uvážení nás, pracovníků, kde jsme třeba dlouho nebyli nebo kde nás to zrovna zajímá. Občas jezdíme i ke klientům, které známe a mají třeba velký počet stříkaček na výměnu nebo se chtějí nechat otestovat.
Jaká opatření nebo omezení jste teď museli udělat?
Nejezdíme a nechodíme přímo na byty. Netestujeme. Vydáváme jen přes okýnko z dodávky a bavíme se jen s lidmi, kteří mají něco přes obličej. Pořád všechno dezinfikujeme, větráme, vyměňujeme si oblečení, roušky. Bohužel s momentální situací přichází i hodně rozhodování a věcí k řešení. Obecně v tom, jak skloubit naše bezpečí, harm reduction přístup (soubor přístupů, který se zaměřuje na snižování či minimalizaci poškození drogami u závislých uživatelů, pozn.) a ochranu veřejného zdraví. Všechno zatím musíme řešit za pochodu a dost věcí ještě ani vyřešených nemáme.
Mohla bys uvést nějakou konkrétní situaci?
Například jsme se rozhodli, že klientům budeme dávat více stříkaček, aby k nám nechodili každý nebo co druhý den. Akorát teď řešíme, jestli, když klientům dáme stříkačky na týden a oni přijdou třeba hned další den zpátky, jestli jim je dát znova, protože je často oni sami rozdají ostatním nebo je natvrdo odmítnout a chránit naše bezpečí.
Navíc teď nechodíme stříkačky sbírat ven a ani pro polici to teď asi není její primární úkol, takže máme trochu strach, jestli venku nebude hodně poházených stříkaček od těch uživatelů, kteří na to kašlou a nevrací nám je.
Myslíš, že to může mít i tu výhodu, že se sníží distribuce drog a „pomůže“ to uživatelům?
Myslím, že nějaké drogy tu budou pořád. Spíš se bojím, že to bude mít negativní dopad na sociální stránku uživatelů, protože oni úplně přestanou investovat do čehokoli jiného a budou tu drogu potřebovat. Navíc například u lidí, kteří jsou závislí na heroinu a vypadne jim dávka, můžou nastat dost špatné fyzické následky a se situací okolo nevíme, jak by se s tím poprali. My se je snažíme upozorňovat, ať si dělají zásoby, ale na druhou stranu sami taky nevíme, jaký to má efekt, pokud to budou mít vše takhle u sebe, jestli to o to dříve nespotřebují, většina z nich na to ani navíc nemá peníze.
Máš obavy i z nějakých dalších možných následků?
Asi že dojde ke zvýšení kriminality. Naši klienti jsou skupina lidí, kteří teď budou úplně bez příjmů. Ti lidi nebudou mít peníze ani na jídlo, natož když je to navíc spojené s nějakou závislostí. Je to velký problém i pro prostitutky a prostituty.
Když má člověk bez domova, závislý, podezření, že je infikovaný, co může dělat?
Zavolat v prve řadě na hygienickou stanici, pokud má tu možnost. Pokud tuto možnost nemá, může nějak upozornit nás, individuálně se s námi domluvit a my mu zkusíme zprostředkovat zdravotnickou péči. Neměl by primárně chodit rovnou do nemocnice, pokud má jakýkoli jiný způsob to řešit.
Máte také problém s nedostatkem roušek?
S těmi rouškami je to velký problém, který stále řešíme. Společnost Podané ruce nám nějaké roušky daly, ale ty vystačili jen na týden. Moje dvě kolegyně kvůli nedostatku i celý tento týden roušky šijí, jak pro nás, tak pro klienty. Snaží se nám pomoct i kamarádi a rodinní příslušnici, za což moc děkujeme. Kolegyně se snaží i navíc shánět lidi, kteří roušky šijí a mohli by nám je poskytnout. Potřebujeme jich mít dostatek, protože v terénu se pořádně hygiena dodržovat nedá a musím si je často střídat.
Co klienti a zakrývání obličeje? Jsou poctiví?
Většina klientu šátek nebo roušku, kterou jím dáme, nosí, ale problémem zůstává, že velká část si ji nemá kde vyprat natož převařit. Nemáme teď úplně kapacitu to aktivně řešit, ale snažíme se zjišťovat, jestli není šance, že by nějaká prádelna v okolí roušky prala.
Stalo se ti, že si pro roušku k vám přišel i někdo z veřejnosti?
Stalo, ale roušky jsme nedávali. Zrovna včera nám jeden pán dost nadával, že podporujeme feťáky. My ale roušky primárně potřebujeme pro nás a naše klienty, pro které jsou ještě méně dostupné, než pro ostatní. Ve chvíli, kdy se nakazí lidé bez domova, budou to šířit dál mezi běžnou populaci a ochrana veřejného zdraví je taky součástí naší práce.
Máš nějaké osobní tipy na projekty, které teď pomáhají lidem bez domova nebo závislým?
Myslím, že by stále měly fungovat Potravinové banky. Napadá mě i Food not bombs, ti vím, že určitě fungují a rozdávají jídlo bezdomovcům. Člověk se může zapojit jako dobrovolník, zároveň teď třeba dělají sbírku na zavařovací sklenice, aby mohli stále pomáhat. Zmínila bych ještě časopis Nový prostor, který si můžete speciálně koupit v PDF verzi a stále tak podporovat prodejce, současně jsou na jejich webových stránkách i sbírky pro některé konkrétní prodejce.
