Koncert začal se zpožděním akademické čtvrthodinky, což jim jistě nikdo neměl za zlé. Jak je už u Toxique zvykem, nesázeli pouze na hlas hlavní zpěvačky, extravagantní Kláry Vytiskové, výborné muzikanty Patrika Karpentského, Viliama Béreše, Jana Lstibůrka a Romana Víchu, ale také na vizuální podobu. A vyplatilo se.
Celou show odstartovala první píseň z jejich posledního alba Tips For Grown Up Kids – Happy New Fear, nástup to byl fenomenální. Klára se předvedla ve stříbrném, futuristickém oblečku, s novou barvou vlasů a vintage brýlemi. Oproti minulým šňůrám jsme se na první pohled nedočkali žádného poznávacího znaku, jako bylo v minulosti červené sofa či černobílý šestiúhelník. Zato jsme se dočkali působivých projekcí, které byly neméně zajímavé. Toxique si na projekcích hráli se slovy vlastních textů, s různými geometrickými tvary i všemožnými abstrakcemi.
Po úvodní písničce kapela publikum skládající se ze všech věkových kategorií (ostatně byl to koncert volně přístupný) pozdravila, prohodila pár vtipných poznámek a pustila se do dalších písniček. Setlist se skládal víceméně z posledních dvou alb, z prvního „I Love My Sofa“ zazněly jen rádiové hity jako Two Sides, či přídavná Honey. Avšak i když kapela zahrála sebevětší hit, publikum se chovalo spíše chladně. Pokud člověk viděl víc jak deset lidí tančit, bylo to moc.
Během téměř dvouhodinové show jsme se mohli dočkat také střídání kostýmů Kláry. Po futuristickém oblečku na sebe nahodila retro květované kraťasy s topem á la vězenkyně či „motorkářskou“ koženou bundu. Největší úspěch však pravděpodobně zaznamenalo bílé body, na kterém pak projekcí byly promítané různé záběry, což vyvolalo příjemně překvapené reakce. Jistou inspiraci jsem však viděl od americké kapely The Flaming Lips při hraní si s lasery. Naštěstí to nebylo ani zdaleka tak znatelné, jako když od nich čeští Charlie Straight zkopírovali chození v zorbingové kouli po publiku.
V závěru koncertu, jak už bývá toxikovským územ, si zpěvačka pozvala dva fanoušky. Respektive dvě fanynky, ty však byly moc nesmělé a tak to zachránili dva mladíci. Ti dostali šanci nejen zpěvačku obejmout, ale rovněž protančit s ní celou závěrečnou písničku - již zmíněnou hitovku Honey. Bohužel je to jeden z úseku koncertu, který u Toxique můžeme pozorovat od jejich hudebních počátků, ovšem věřím, že fanouška, nefanouška tahle koncertní raritka potěší.
Po koncertě se ochotně Klára i zbytek kapely věnovali podepisování, focení a povídaní si s fanoušky. Byl však vidět jistý distanc od doby, kdy byli takřka neznámí a s fanoušky si zašli i do baru.