Kateřina Balajková Slyšela jsem, že zakládáš rugby tým pro dívky tady v Olomouci. Máte ještě otevřený nábor, nebo už je plno?
Přesně tak, tým v Olomouci je teď na samém začátku a nábory jsou v plném proudu. Každá slečna, žena i paní, která by měla zájem, za námi může přijít v úterý nebo ve čtvrtek od šesté hodiny odpolední na atletický stadion na Envelopě. Zároveň probíhají i nábory do mužstev dětí a mužů. Všichni jsou srdečně vítáni.
Založit rugby tým byl tvůj nápad, nebo jsi jen na někoho navazovala? Jak probíhaly začátky?
Ženské rugby v Olomouci už se lehce tvořilo v roce 2013, ale tým nakonec nevznikl. Já jsem minulý rok nastoupila na Univerzitu Palackého a chyběl mi tady sport, který jsem dříve dělala ve Zlíně. V mé třídě projevilo pár holek chuť hrát a tak jsme si chodily sem tam házet balónem. Tento měsíc se nás ujali tři trenéři a začali jsme s náborem, na který přišlo patnáct dívek! Považujeme to za obrovský úspěch a těšíme se na další slečny, které se k nám ještě připojí.
Kolik vás zatím chodí trénovat?
Aktuálně se nás schází něco mezi deseti až šestnácti. Většina dívek začala teprve tento měsíc, takže teď mají něco jako zkušební dobu, během níž si mohou vyzkoušet, zjistit jestli je tento sport baví, a pokud ano, můžou pokračovat dál.
Kdo vás trénuje?
Trénuje nás bývalý hráč Pavel Navrátil, který je ale momentálně mimo kvůli zranění. Pak nás mají na starosti také olomoucký rozhodčí Jarda Švec a trenér mládeže Zdeněk Špička. Jsou to úžasní koučové, kteří nám předávají svou radost a cenné rady z rugby a celkově ze sportu.
Jaké máte s tímto týmem plány do budoucna?
Plány jsou zatím jasné - nabrat a udržet v Olomouci co nejvíce hráček. Chce to hlavně čas a chuť každé z dívek chodit trénovat a makat na novém týmu. Po prázdninách uvidíme, jak na tom budeme, pokud dobře, je možné že začneme jezdit na zápasy a na turnaje. Ale nejprve se musíme pořádně sehrát.
Ty sama už rugby hraješ déle, kde a kdy jsi s ním poprvé začala?
Začínala jsem před pěti lety ve Zlíně, kde vlastně stále působím.
A co tě k rugby přivedlo? Proč sis vybrala tento tvrdý a pro ženy celekm netypický sport?
K rugby mě vedla chuť hrát míčové hry, ale chyběl mi tým. Rugby byl sport, který nebyl omezený věkem ani ničím jiným, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Hned po prvním tréninku jsem věděla, že u něj zůstanu. A podle mě rugby není tvrdý sport, tvrdý připadá jen těm, kteří si ho nikdy nevyzkoušeli na vlastní kůži. Dle mé zkušenosti je mnohem nebezpečnější třeba basketbal nebo házená. V rugby hráč očekává, že spadne, a padat do trávy se naučí snadno a rozhodně to bolí daleko méně, než spadnout na palubovku někde v hale, když vás sejme protihráčka při basketu nebo házené.
Přece jen, měla jsi z těch pádů někdy nějaké zranění?
Za dobu, co hraji, jsem měla jen podvrtnutý kotník z tréninku a nějaké modřiny. Vážnější zranění se mi naštěstí zatím vyhýbají.
Podělíš se ještě s námi o to, co je na tomto sportu kuriózní, zajímavé a co tě na něm baví?
Nádherné na rugby je to, že to není jen sport, ale i životní styl. Parádní parta kamarádů, se kterými podnikáme výlety a navzájem se navštěvujeme.
foto: Michal Mikláš
