V Rakousku zvládli dříve přizpůsobit tréninkový systém evropské špičce, tvrdí fotbalista Tischler

Dvacetiletý odchovanec rakouského fotbalu Emil Tischler, který hrál například v Austrii Vídeň teď nastupuje v české lize za 1.FC Slovácko. Také reprezentoval Českou republiku v kategorii U19 na fotbalovém mistrovství Evropy v Gruzii. Čím to je, že kluk, který reprezentoval Rakousko od roku 2015 obléká dres České reprezentace? V tu dobu se to tak nabízelo a už jako dítě jsem obdivoval české hráče. Rakousko takové hvězdy jako Jan Koller, Vladimír Šmicer nebo Karel Poborský prostě nemělo. Vždycky jsem si představoval, že jsem jeden z těchto skvělých hráčů a hraji za Českou republiku. Ten sen jsem si splnil. Takže největší fotbalový vzor? Rozhodně Pavel Nedvěd. Česká reprezentace musela na Euro v Gruzii postoupit právě přes Rakousko, které porazila 3:0, jaké to bylo hrát proti bývalým spoluhráčům? Před zápasem jsem si myslel, že to bude náročnější, ale jakmile jsem vyběhl na trávník, přestal jsem si toho všímat. Začaly pracovat emoce, byl to rozhodující zápas, prostě jsem na to zapomněl. Ano měl jsem tam kamarády, vítali jsme se a přáli si hodně štěstí. Byla škoda, že jsme hráli proti sobě, byl bych nejraději, kdyby postoupily oba týmy. Rakušané byli favorité? Měli zkušenější hráče, kteří již v kvalifikaci hráli a také nastupovali v 1. rakouské lize. To byla jejich výhoda, proto byli favorité, ale úroveň obou týmů byla v podstatě stejná. Nebyli kamarádi z Rakouska naštvaní? Ne, vůbec, gratulovali mi a říkali, že to bylo zasloužené vítězství, protože oni nehráli dost dobře. Jsem rád, že ten zápas nerozhodla nějaká prekérní situace, protože pak by bylo možné, že by z toho byla nějaká větší diskuze. Neřešilo se v Rakousku, že jim utekl hráč do České reprezentace? Řešilo, hlavně na internetu. Já se tomu ale snažím vyhýbat. I tak jsem se to přes kamarády a rodinu dozvěděl. Naštěstí se nikde nepsalo, že jsem zrádce a tak. Lidé se udivovali spíše nad tím, že Rakousku utekl takovýhle hráč a proč se to stalo. Hrál jsi v Rakousku a teď v Čechách, proto můžeš srovnávat. Liší se nějak v Rakousku tréninkové zázemí a přístup k fotbalu? Je v tom velký rozdíl. V Rakousku zvládli dříve přizpůsobit tréninkový systém evropské špičce. Investovali do mládeže, do infrastruktury a do trenérů, kteří by s hráči dobře pracovali. V tomhle Česká republika teprve začíná. Proč zrovna Slovácko? Neobjevily se i lukrativnější nabídky? Rozhodně to nebylo o lukrativitě, jsem mladý hráč, šlo o to, kde mám možnost dostat se do první ligy a hrát dospělý fotbal. Důvodem ale nebyl jenom fotbal. Také jsem si chtěl zkusit život v Čechách. Uherské Hradiště je navíc blízko Vídně, vyhovuje mi dobré vlakové spojení, protože řidičák ještě nemám, pracuji na tom (smích). I pro rodinu je sem snazší dojet. Studuješ nějakou školu, počítáš s fotbalem do budoucna? Dálkově jsem dostudoval střední školu a to pro mě byla priorita, chci dál studovat i vysokou školu. Ve fotbale se dopředu moc plánovat nedá a škola se v životě hodí. Hodně hráčů si myslí, že se studium a fotbal skloubit nedá, ale není to pravda. Sice je to vyčerpávající, nedá se říct, že by byl fotbal nějaká lehká práce. Já osobně potřebuji nemyslet pořád na fotbal a škola je dobrý prostředek jak toho dosáhnout. Jak hodnotíš stav Slovácka v tabulce? V české lize to je velice těsné a kluby, které bojují o záchranu jsou na stejné úrovni. I přesto Slovácko nezapomnělo na mladé hráče a dává jim šanci. Bude to tvrdý boj až do konce sezóny. Věřím, že kluci na to mají a zůstanou v první lize. V současné době nastupuješ za B tým Slovácka, při nedělním zápase proti Hradci Králové jsi držel vaši obranu pohromadě a byl jedním z nejlepších hráčů na hřišti. Byl jsem rád, že se mi podařil dobrý zápas. Navíc jsem hrál poprvé celý zápas na pozici stopera. Na tu nejsem zvyklý, obvykle hraji ve středu zálohy. Od trenérů se mi dostalo pochvaly. S moji hrou byli spokojeni. Myslíš že ti to otevře dveře do A týmu, který bojuje o záchranu? Naučil jsme se, že cesta do A týmu je dlouhá a není pouze o jednom dobrém zápase, ale o dlouhodobých výkonech a trpělivosti. Až přijde příležitost, musím být připravený fyzicky i psychicky. Je chyba neustále řešit, kdy už budu hrát. Cesta je trpělivě a poctivě na sobě pracovat.