Veronika však moc dobře ví, že úspěch si člověk musí zasloužit. Jednadvacetiletá nahrávačka tráví tréninkem na hřišti většinu svého volného času. Jak sama říká má dva velké koníčky. Tím prvním je sport, druhým spánek. Na jiné věci jí už moc času nezbývá. Svoji snahu a dřinu však již dokázala několikrát zúročit. Jako správná kapitánka je velkou oporou svého týmu. Když například v minulém roce na turnaji v italské Communanze obsadily olomoucké volejbalistky druhé místo, byla Veronika vyhlášena nejlepší útočící hráčkou turnaje. Jejím prozatím největším úspěchem je juniorská reprezentace.
A kdo je pro Veroniku největším sportovním vzorem? Kupodivu to není žádná volejbalistka, kterou by se snažila následovat, ale český desetibojař a olympijský vítěz Roman Šebrl. „Obdivuji, co všechno dokázal,“ říká se zasněným výrazem v očích.
Přestože je pro Veroniku volejbal největší láskou a do každého zápasu se snaží dát srdce, potřebuje se také občas odreagovat a myslet i na jiné věci, než je sport. Na hřišti sice občas vypadá jako nelítostná bojovnice, v soukromí je ale velkou romantičkou. Když si potřebuje odpočinout, ráda se podívá na nějaký film. Jejím nejoblíbenějším je Hříšný tanec.
Známý snímek končí happyendem, zda takhle dopadne i poslední zápas volejbalové extraligy a olomoucké hráčky právě pod vedením Veroniky Gregorové porazí favorita soutěže, Prostějov, se uvidí. Sama kapitánka se před rozhodujícím kláním usmívá, což prozrazuje jednu z jejich charakteristických vlastní, optimistickou povahu.
(příběh)
Radka Spurná