Romana Soukupová Poslední dobou podobných případů přibývá: arašídové tatranky bez arašídů, uzeniny bez masa, mléčné výrobky bez mléka. Nedivila bych se, kdyby i samotné mléko bylo bez mléka. Všude náhražky, éčka a látky působící neblaze na lidský organismus. Jeden by pomalu řekl, že z nás už musí být mutanti, když si soustavně celý život zaneřáďujeme organismus chemikáliemi. „Za všechno můžou Poláci! Vozí k nám šmejdy,“ slyším často kolem sebe. No jo, ale kdo si ty šmejdy nechává dovážet? My, Češi! Nechceme platit za kvalitní zboží, tak dostáváme něco, co by nepozřela ani vyhladovělá hyena v posledním tažení. Navíc potraviny, které se momentálně propírají v dTestech a podobně, vystupují pod českými značkami. Tyto značky se, mimochodem, velice rády chlubí tím, jak tu fungují od roku osmnáct set něco, a jakou jsou pro nás zárukou kvality.
V Německu údajně takové problémy nemají. Divím se, že naše vláda neupraví normy tak, aby přidávání škodlivých látek do potravin nebylo možné. Teď mi ale dochází, že by naše vláda musela být složená z lidí, kteří se zajímají o obyčejné lidi, a ne o vlastní kapsy. Jasně, že politici nemají potřebu cokoliv měnit, když si mohou ze svých platů kupovat kvalitní zboží, na které průměrný občan nemá. Alespoň, že na obaly potravin teď musejí výrobci psát výživové hodnoty. To mi opravdu pomůže, když budu vědět, že do sebe dostávám šest tisícin mikrogramu vápníku, když si současně jako bonus pochutnám i na výtažcích z dehtu.
Já, stejně jako většina z nás, ovšem nechci jíst ropu, dehet či koks. Co teď? Všechny průmyslově zpracované potraviny obsahují nějaký ten „jedík“ navíc. Při průzkumu ledničky a spižírny těch produktů nadopovaných bůhvíčím vidím přehršel. V dnešní době se bez nich opravdu nedá fungovat. Řešení vidím takové: jelikož se nemohu odstěhovat do Himálaje, chovat si tam ovečky a pěstovat na zdravém „vzdoušku“ vlastní plodiny, musím od této chvíle žít z energie vesmíru! Podle východních filosofií lze rezignovat na tělesné potřeby a žít tzv. z prány. Nedávno jsem četla o lidech, kteří tento způsob přežívání praktikují již několik let. Nevidím důvod, proč bych jedním z nich nemohla být já.
Takže od zítřka žiji z darů vesmíru. Pozítří už těch darů nejspíš budu mít tolik, že nakonec s vděčností sním první věc, která mi přijde pod ruku. Nakonec si otevřu tu koupenou čokoládu a při pomalém vychutnávání budu ve skrytu duše doufat, že i v České republice se snad dočkáme potravin bez jedů, a čokolády, která bude z čokolády.
Zdroj fotografie zde.
