Josef Krebs 
V srpnu 2019 došlo v Plzni k podepsání unikátního memoranda, které univerzitní hokej povýšilo na novou úroveň. Hokejová legenda a generální manažer extraligového týmu HC Škoda Plzeň Martin Straka a spoluzakladatel univerzitního týmu Akademici Plzeň Vilém Franěk se dohodli na vzájemné spolupráci. Tehdy se jednalo o vůbec první oficiální dlouhodobou spolupráci mezi profesionálním a univerzitním hokejovým týmem v ČR.
Jak se proměnila vyjednávací pozice univerzitních celků ve vztahu k extraligovým klubům v případech, že studenti projeví zájem o uspořádání akce na ligovém stadioně?
Za 10 let se nám již na spoustě stadionů podařilo navázat přátelské vztahy, v prvních letech to bylo o hodně náročnější. Je to velká překážka v rozvoji univerzitního hokeje. V momentě, kdy nemáte vlastní stadion, nemáte ani přesně stanovené termíny. Složitě se pak plánují i televizní přenosy. Peníze za pronájem v dnešní době představují téměř 80 % klubových nákladů.
Jak náročné je zajistit plynulý průběh běžného univerzitního utkání optikou pořadatele?
My jsme si už za ty roky dokázali vybudovat funkční organizační tým. Kluci jsou dost šikovní, takže sami zvládnou odbavit utkání v menší hale, kde stačí otevřít dveře a může se hrát. Ve velké aréně je potřeba zkoordinovat přenos, kotle, kostku a další, takže je potřeba více lidí. Čím déle to ale děláme, tím zkušenější jsme.
Rivalita na ledě a vzájemné hecování na sociálních sítích jsou již neodmyslitelnou součástí Univerzitní hokejové ligy. Dokážou si ale týmy vyjít vstříc v organizačních záležitostech?
Všichni chápou, že cíl je pro všechny jen jeden. Pořád je to o tom, že studium je na prvním místě a na led se nejdete pozabíjet. Je to hokej, na čem záleží. Mezi vedeními jednotlivých klubů je poměrně hezká spolupráce a příjemná atmosféra, protože všichni mají podobně složité podmínky a vědí, jak to vznikalo. Nejde tady ani o takové peníze jako v profesionálním sportu. Nikdo se nikomu klacky pod nohy házet nesnaží, všichni si to společně užíváme.
Fungují všichni lidé v univerzitním hokeji na bázi dobrovolnosti?
Celá organizace je samozřejmě placená, a to včetně časoměřičů a rozhodčích. Lidé v rámci týmů, kteří se starají o fungování klubů, jsou ale většinou totální dobrovolníci, dělají to jako praxi při škole. Služby v podobě pronájmu haly, televizního přenosu, nebo moderování by nám dnes už ale nikdo zadarmo neudělal.
Se stále větší pravidelností plníte zimní stadiony několikatisícovými návštěvami diváků. Čemu to přisuzujete?
Český hokej má hlad po takovém produktu. Dneska když jdete na extraligu, tak diváky, kteří se přijdou podívat na univerzitní hokej, tam běžně nepotkáte. Pokud se vydáte na některý z univerzitních zápasů v Plzni, Brně nebo Praze a projdete se po tribuně, tak uvidíte, že se nejedná o typické hokejové fanoušky. V tom je ten zásadní rozdíl. Extraliga se nesnaží získat tenhle typ fanoušků, míří na rodiny s dětmi a dlouholeté podporovatele. Chytat univerzitního fanouška a mladé lidi je v dnešní době velmi složité, nám se to však nějakým způsobem daří.
Již tradiční záležitostí se staly Bitvy o Plzeň mezi Západočeskou univerzitou (ZČU) a Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Plzni (LFP UK), na kterých nechyběli rektoři, zpívající rozhodčí ani přestávkové soutěže. Je tento formát stále možné posouvat ještě někam dál, nebo už univerzitní akce dosáhly svého pomyslného limitu?
Na město velikosti Plzně a kapacitu zdejších univerzit je to skutečně strop. Zkoušíme to už roky poměrně intenzivně a za poměrně hezké peníze. S přihlédnutím k tomu, že má ZČU zhruba 11 tisíc studentů a LFP UK 2 tisíce studentů, dostaneme na stadion v průměru každého šestého studenta, což není vůbec špatný poměr. Samozřejmě, máme nějaký náš cíl v podobě naplnění celé haly studenty, což by ale znamenalo, že bychom měli na stadion dostat 80 % všech studentů. Tolik lidí mnohdy nedostanete ani do té školy samotné. Naší snahou by mohlo být spíše budování menších stadionů.
Svým fanouškům nabízíte nejrůznější formy benefitů. V rámci posledního projektu jim dokonce pomáháte, aby se na stadion dopravili, a fandění tak pro ně bylo jedinou povinností. Jaké všechny služby pro ně aktuálně zajišťujete?
Ono to souvisí s tím, že dostat mladého člověka někam pryč od telefonu, Netflixu a esportové zábavy, je poměrně složité. Musíte udělat všechny psí kusy, abyste je na ten hokej přivedli. Možnost dopravy je daná i tím, že naše hala není přímo v centru. Je dobré, když vás někdo doveze až přímo na místo. Zároveň se jim snažíme udělat ty zápasy co nejzábavnější, aby poznali nové kamarády a opustili uniformní prostředí školy.
Součástí univerzitních zápasů je i přímá interakce s fanoušky. Nedláždíte v tomto ohledu cestu i pro vrcholové soutěže v České republice?
Je to především typem fanouška a cílové skupiny, my si to na rozdíl od extraligových týmů můžeme dovolit. Máme tady za sebou nějaké etapy, kdy se na Škodovce nefandilo, protože hrála hudba o přestávkách. Pro ten klub je potom složité cokoliv vymyslet, protože se obáváte reakce publika. Nám tahle starost odpadává, můžeme si dělat, co chceme. Čím víc se budou naši fanoušci bavit, tím lepší to bude.
Jaké jsou ambice Univerzitní hokejové ligy do budoucna?
Naší hlavní ambicí je, abychom celý projekt udrželi naživu. Děláme to 10 let a vidíme v tom určitou hodnotu. Neustále nám liga roste pod rukama a pořád to nekončí. Velkou motivací je zaplnit pražskou O2 Arénu, která je největší halou v České republice. Jediné, co ale skutečně dokáže posunout univerzitní hokej, jsou univerzitní stadiony. Víme, že po organizační stránce už to dál nejde. Kdybychom ale měli vlastní zázemí, tak se posuneme ještě o několik úrovní výše.
