Barbora Žaitliková 
Kdy a proč jsi se začal aktivně zajímat o hudbu?
V šesti letech jsem začal navštěvovat hodiny kytary na ZUŠ v Šumperku a od té doby jsem jí nedal z ruky. O kapele jsem snil poměrně dlouho. Když mi bylo asi deset, tak jsem právě na této škole vyvěsil inzerát, že hledám lidi do kapely. Jelikož jsem v té době ale neuměl ještě pořádně hrát, tak z toho samozřejmě tehdy nic nebylo.
Co byl pro vás s kluky prvotní impulz k založení kapely?
Se zpěvákem Pavlem jsem hrál fotbal a vzájemně jsme si na trénincích vyměňovali zkušenosti s hrou na kytaru, když tu jednou padla debata o tom, proč vlastně nezaložit kapelu. Náhodou měl Pavel ještě ve svém okolí Davida a Lukáše, kteří hráli na bicí a basu, takže jsme to dali dohromady.
Kapela má poměrně originální jméno, jak jste na něj přišli?
Hodili jsme si kostkou… Vše bylo hotové, hudba nahraná, videoklip natočený a datum vydání první písničky jsme stanovili. Jediné a zároveň to hlavní chybělo… název kapely. Byli jsme celkem zoufalí. Když se nepovede písnička, napíše se jiná, stejně tak se může přetočit videoklip, ale měnit název kapely už tak snadné není. Protože nás ale neustále napadaly hlouposti, nakonec jsme ze všech návrhů vybrali Iluze a Byt číslo 4. Čísla 1-3 na kostce byly Iluze, 4-6 zase Byt číslo 4. Padla tuším pětka a bylo rozhodnuto. Jsme za to ale rádi, protože Iluze se dneska už nezdá jako tak senzační nápad. A co ten název ale přesně znamená? Ať si pod tím každý představí něco svého.
Má někdo při skládání písniček poslední slovo, nebo se na všem „harmonicky“ shodnete?
Dá se říct, že každý v kapele má něco, co považuje za svou silnou stránku. Zrovna samotné skládání hudby je doménou hlavního zpěváka Pavla. Většinou přijde on s nějakými nápady a první skladbu Nechápu dokonce přinesl jen tak už hotovou. Často ale skládáme i na zkouškách a každý k tomu řekne své. Při těchto chvílích využíváme demokratické hlasování.
Co ty a nervozita před koncertem? Bývá velká, nebo jsi v klidu a užíváš si to?
Jak kdy, asi nás z kapely nenapadlo, že za tři čtvrtě roku (březen–prosinec 2022) odehrajeme 24 koncertů. Před prvním koncertem jsem si nezapomněl dát panáka na kuráž, ale s každým dalším vystoupením se člověk cítí jistější a dovolí si víc věcí. Vyloženě nervozitu jsem pociťoval jen na našem druhém veřejném koncertu v Praze.
Jaké byly pocity po prvním veřejném koncertu v šumperském H-clubu?
Pocity byly skvělé, ale dlouho mi trvalo si uvědomit, že se ten sen vážně uskutečnil. Neuvěřitelně si vážím toho, kolik kamarádů a známých přišlo, a kteří za námi stále stojí. Po technické stránce byl ten koncert už trochu horší. Kus vystoupení jsem odehrál s rozladěnou kytarou, ale protože jsem se v odposlechu moc neslyšel, tak jsem to zjistil až z nahraných videí. Mám ale pocit, že si toho moc lidí nevšimlo.
V druhé půlce listopadu se uskutečnil první ročník vámi pořádaného YOUNGFESTU, odkud tahle myšlenka vzešla?
Jak jsem uváděl, že každý v kapele má nějakou svou silnou stránku, tak já jsem zase takový ten "manažer". Snažím se zajišťovat koncerty, publicitu a materiál na sociálních sítích, no a chtěl jsem, abychom po čase zase zahráli doma v Šumperku. Nějak jsem se ale utrhnul ze řetězu a z koncertu se stal menší festival. Nic podobného u nás ve městě není a přišlo mi to nakonec jako dobrý nápad. Zároveň mé pozvání přijalo i pár umělců, které mám sám rád.
Máte nějaký sen kde nebo s kým byste si jednou chtěli zahrát?
Milujeme Vypsanou Fixu, s těmi bychom určitě hráli rádi. Jsme ale rádi za každý koncert, který se objeví. Ty koncerty začínají být postupem času větší, tím pádem lepší. Teď v prosinci například pojedeme tour s UDG, což je pro nás absolutní bomba. Člověku ale skromnost tak nějak brání vyvalit ze sebe něco šíleně přepáleného.
Přemýšlíte do budoucna nad vyhlídkou, že by vás hudba mohla živila?
Samozřejmě to zní krásně, ale jsme si vědomi toho, že se to povede jen hrstce kapel. V aktuální situaci budeme rádi, když příjmy budou vyšší než výdaje.
