čt., 27. duben 2017 21:51

Horká voda je lékem na všechno - hmyz v uchu, pokousání opicí či masivní průjmy

Michal Pecánek Michal Pecánek
„Stalo se to, když jsem šel ze sprchy na kolejích,“ začíná svůj příběh Michal. Dosedá na lavičku nádvoří Zbrojnice, v rukách točí poloprázdným kelímkem a vzpomíná na téměř zapomenuté střípky ze života v Číně. „Vyšel jsem ven a najednou mi něco vletělo do ucha. Nebylo to příjemné, prostě mi bzučela nějaká věc v uchu,“ pokračuje a gestikulací naznačuje nálet neznámého hmyzu. Uprostřed provincie Guizhou se však takový atak proměnil v paniku ze strachu o vlastní život, sluch, bubínek, důstojnost. Zde poprvé pocítil potřebu jít k lékaři, avšak nedůvěra v čínské zdravotnictví ho odrazovala. „K doktorovi se mi teda nechtělo, tak jsem si na internetu našel, že je třeba tu věc zadusit a vyplavit,“ vzpomíná Michal s vážnou tváří. „Koupil jsem si dětský olejíček a povedlo se mi hmyz zneškodnit a dostat ven. Pro tentokrát jsem se návštěvě u doktora vyhnul.“ Mýtus léčby pomocí rozdrcených kořínků a bobulí však dostal pro své vyvrácení další příležitost.

Michalův pohled opět patří kočičím hlavám, ve svém příběhu pokračuje pozvolna a napíná mě. Jednoho krásného dne, tentokrát během doučování angličtiny v jedné okrajové čínské prefektuře rozhodl vykonat dobrý skutek a pomoct nakládat těžké kufry. „Ten den jsem cítil nějaký divný tlak ve vzduchu, nebo co, a když jsem se později po výkonu uviděl v zrcadle, lekl jsem se,“ začíná s ledovým klidem v hlase. Jeho oko bylo podlité krví a přes půlku obličeje mu vyskákaly rudé pupínky. „To nebylo dobrý,“ uznal a přijal možnost využít služeb čínského zdravotnictví.

Protože představy návštěvy lékaře s neznámým problémem bývají děsivé a v okrajové části Guizhou obzvlášť, vzal si s sebou na pomoc rodilou Číňanku. „V podstatě jsem čekal chaos a nekonečné byrokratické procesy, které tam byly zvykem v jiných situacích,“ popisuje svou první zkušenost. „Navíc jsme šli do nemocnice na samotném okraji prefektury, byla to celkem díra,“ směje se. Čekám netrpělivě na vyvrcholení příběhu. Hnus, špína, nepořádek, prášek z drcených kopyt jednorožců, sušené kořínky či meditační cvičení na potlačení krevních sraženin? „Absolutně ne, příjemné čisté nemocniční prostředí a přívětivý personál. V jednom patře mi udělali testy, v druhém už měli výsledky, všechno bylo moderní, vybavené, lepší než kdejaká nemocnice u nás.“ Vyvádění z omylu však není konec. „Navíc jsem za ošetření, spoustu testů a léky zaplatil směšnou částku.“ Chci slyšet víc a hlavně se dopídit alespoň náznaků toho, jak moc Čína inklinuje ke svým tradicím ve zdravotnictví. Jakmile se mu na tváři objevuje škodolibý úsměv, tuším, že mám částečně vyhráno. „Mého spolužáka v Číně pokousala opice. Zrovna na vzteklinu naočkovaný nebyl, takže se nějakou dobu kvůli předsudkům bál jít k doktorovi, ale dostal se do docela špatného psychického stavu ze strachu o vlastní život, tak nakonec šel a taky byl překvapený tím, jak moderně a rychle místní nemocnice pracují. Ten ale vyfasoval balíček podrcených bylinek na zotavení, které si měl rozmíchávat v horké vodě,“ směje se a dodává, že jestli je něco, co je v Číně lékem na všechno, je právě horká převařená voda. „Spousta mých kamarádů měla v Číně šílené střevní problémy, které ale podle babských rad měla vyřešit horká voda,“ nevěřícně kroutí hlavou. „No, dobře, přiznávám. Na tohle řešení jsem si docela zvykl, a když tomu člověk věří, pomůže i šálek dobré čínské vařící vody!“

Zobrazeno 1954 krát
Naposledy upraveno: čt., 27. duben 2017 23:14
Pro psaní komentářů se přihlaste