Štěpánka Némethová 
Studie Valentina Rineau, Jana Smyčky a Davida Storcha, skupiny působící na půdě Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky vyšla na konci října v časopisu Science Advances.
Autoři zkoumali, co má vliv na pozorované objevování se a zanikání organismů ve fosilním záznamu. Analyzovali dostupné časové řady fosilií devíti skupin mořských organismů, jejichž data jsou mnohem kompletnější než u těch suchozemských. Pomocí nových statistických metod zjišťovali, zda jsou za změny zodpovědné změny prostředí nebo samotná diverzita.
Život vznikl skoro před čtyřmi miliardami let, zkameněliny, které nám řeknou více o jeho historii, máme ale k dispozici jen z posledních 540 milionů let.
První analýzy naznačovaly, že během prvohor se počet druhů příliš neměnil, ale po největším vymírání na přelomu prvohor a druhohor (před čtvrt miliardou let) diverzita trvale narůstala až do současnosti. Tato představa se v posledních dvou dekádách začala zpochybňovat s tím, že za zdánlivý nárůst může být zodpovědná prostá skutečnost, že čím blíže přítomnosti, tím více máme o minulé rozmanitosti života více informací. Některé analýzy ukazovaly, že když se odstraní tyto artefakty, je biologická rozmanitost Země docela stabilní a existuje tedy nějaký mechanismus, který ji reguluje.
Ukázalo se, že vliv změn prostředí je velmi proměnlivý a specifický pro danou skupinu – některé typy organismů reagují na změny teploty, jiné na změny prostředí a u dalších skupin změny prostředí nezpůsobují nárůst ani mizení druhů. Naproti tomu vliv diverzity je prakticky univerzální – vyšší diverzita vede k nižší rychlosti vznikání nových druhů a k rychlejšímu mizení. Díky tomu se celková biologická rozmanitost Země drží v určitých mezích – čím je vyšší, tím má větší pravděpodobnost, že v následujícím časovém intervalu se zase sníží. Autoři spekulují, že tento zpětnovazebný mechanismus je způsoben tím, že pokud množství zdrojů na Zemi je omezené, tak zvýšení počtu druhů nutně provází zmenšení jejich populací. To pak vede k vyššímu riziku vymření a k obtížnějšímu uchycení nových druhů.
Autoři pro svou studii použili nejnovější analytické postupy, které dokážou vyjevit směr příčinných vztahů a odhalit nepřímé efekty a zpoždění. Díky tomu se ukázalo, že zatímco vznik nových skupin organismů reaguje na změny diverzity hned v následujícím období, vymírání je často zpožděné až o několik miliónů let. „To má zásadní dopad na porozumění potenciálním následkům současné krize biodiverzity. Je možné, že současné změny budou mít následky po velmi dlouhé období v budoucnosti,” říká David Storch.
zdroje: tisková zpráva PřF UK; vědecký časopis Science Advances
