Štěpán Vícha 
Katar – nejmenší země v historii, která pořádá největší fotbalový svátek na světě. Pouhých jedenáct tisíc kilometrů čtverečních. V porovnání se Švýcarskem, které si doposud toto prvenství drželo, je Katar co do rozlohy téměř čtyřikrát menší. Stát s prakticky nulovou fotbalovou historií, kde lidé častěji chodili na závody velbloudů. Průřezem se podíváme, jak Katar vyhrál boj o pořadatelství a jaké překážky a nástrahy mu stály v cestě.
Prvně se musíme vrátit 12 let nazpět – čili do roku 2010, protože právě koncem téhož roku proběhl osudný los o pořadatelství na letošní mistroství světa. O hostování se tehdy ucházelo 5 účastníků. A byli jimi: Katar, Spojené státy americké, Jižní Korea, Japonsko a Austrálie.
Ačkoli v neprospěch Kataru hrálo poměrně dost faktorů, jako třeba: vysoké teploty – v létě až 50° Celsia, málo místa pro návštěvníky, hodně draho a zcela odlišná kultura, přesto vyhrála sázka na ekonomický růst této země.
Jenže se muselo začít od nuly. Tamním chyběla infrastruktura, fotbalové stadiony, nebo třeba areály pro návštěvníky, které dokonce chybí dodnes. A co víc. Pomineme-li AFC – Asian Football Cup = Mistroství Asie ve fotbale. Budou mít nově vybudované prostory v Kataru využitelnost nebo jestli se o ně bude mít kdo starat, nikdo neví. Jen můžeme spekulovat, jak to dopadne.
Při jednotlivých výstavbách na světový šampionát zahynulo několik lidí. Média dokonce mluví o tisících zesnulých. Konkrétně se objevují čísla od 6 500 do 15 000. Připustíme-li, že tato čísla mohou být poněkud přestřelená, rozhodně si nemyslím, že je odpustitelné obětovat několik stovek (natož tisíce) lidí pro to, aby se vůbec takový turnaj uskutečnil.
Protože dobrovolníků bylo málo, bylo potřeba aby si Katar sehnal co největší možnou pracovní sílu. Většinu pracovníků nakonec tvořili migranti. To by samozřejmě nikomu nevadilo, jenže to že samotní zaměstnavatelé pozdě vypláceli zaměstnance nebo dokonce vůbec, to už značí problém. Protože to byli právě oni, bez kterých by se žádný šampionát uskutečnit nemohl.
Co se týče lidských práv a etických norem, tak jde na první pohled opravdu vidět, že se pohybujeme v jiné kultuře. Když budu citovat jednu výpověď: “Každý je v Kataru vítán, jsme konzervativní země, ale jakýkoliv veřejný projev náklonnosti bez ohledu na orientaci, bude odsuzován. Žádáme lidi o respektování naší kultury.” Aneb jak zní naše přísloví – jiný kraj, jiný mrav.
To že Katařané jako hostující tým byli automaticky kvalifikováni na turnaj je sice poněkud bizarní. Minimálně ve spojitosti s tím, že hájili 113. pozici v žebříčku FIFA, právě na konci roku 2010. Nicméně nemůžeme se ničemu divit, protože pravidla jasně říkají, že hostující země má automaticky zajištěnou účast na turnaji. Avšak to už je v porovnání s výše uvedenými opravdu banalita.
Dopřát hostování zemi jako Katar bylo poněkud nerozvážné rozhodnutí. Důvodů je hodně, odůvodnění od FIFA už tolik ne. Změna realizačního týmu by fotbalovému týmu prospěla, jenže už teď je pozdě.
