Josef Čermák Jídlo, hudba a přátelství se považují za jedny z největších požitků tohoto světa. Mimo jiné to jsou však hlavní cíle evropského projektu Be2gether. Druhá ze série akcí v jeho rámci rozzářila počátkem října nizozemský Middelburg. Historické cihlové městečko s kanály, bicykly a větrnými mlýny přivítalo delegace z Norska, Turecka, Polska a České republiky.
Středobodem programu v hotelové škole Scalda nedaleko Middelburgu byl mezinárodní Slowfood festival. Účastníci ze všech koutů Evropy se měli podělit o nejlepší recepty, které nabízejí jejich země. Konzumace všech možných i nemožných jídel trvala hostům celé odpoledne. Za zmínku stojí i to, že vyjma typických národních pokrmů přišly ke slovu i typické národní nápoje. Nizozemci tak jen stěží zakrývali rozpačité grimasy při pití pravé moravské slivovice a Češi zase poznali, jaké je pít polskou vodku s kouskem trávy, kterou počůral zubr. O již zmíněné hudební zážitky se postaral především olomoucký sbor. Předvedl se krátkým koncertem plným jazzu a lidových nizozemských písní. „Velký úspěch mělo i knedlo-vepřo-zelo a čerstvé perníčky, které připravil náš kuchařský tým,“ dodává nadšeně sbormistr Atenea Pavel Režný.
Kromě nizozemských polderů a větrných mlýnů viděli olomoučtí studenti také pulzující centrum Evropské unie – Brusel. Tam se představili místním turistům několika spontánními koncerty u slavného Čůrajícího chlapečka či bruselské radnice. Umělecké kvality sboru ocenili především asijští turisté, kteří hodili několik eur do klobouku ležícího u nohou sbormistra.
Zbývající dny patřily západní Francii, konkrétně turisticky vyhlášenému Nancy a Nueve – Église, vesnici v kantonu Villé, jejíž jméno v překladu znamená Nový kostel. Tam se sbor rozloučil svým nejdelším koncertem pro tamní rodiny, u nichž byli studenti ubytovaní.
Členové Atenea při vzpomínání na výlet do západní Evropy nešetří slovy chvály: „V cizině jsem byla podruhé v životě. Slyšela jsem cizí jazyky, poznávala jiné zvyky, viděla moře, ale stejně jsem si pořád neuvědomovala, že jsem v cizí zemi. Bylo to lidmi, které jsem měla kolem sebe. To oni, ač možná nevědomky, byli důvodem toho, že jsem se všude cítila jako doma,“ uzavírá studentka muzikologie Iva Strakerlová.
Zdroj perexové fotografie: Antonín Haas
