Eliška Kordulová 
Samotné degustaci předchází náročné přípravy. Nejprve se musí shromáždit všechny vzorky přihlášené do soutěže. Vzorky se také musí roztřídit na červené a bílé, popřípadě růžové odrůdy. Anonymně je každému ze vzorků přiděleno číslo, pod kterým bude produkt reprezentovaný v katalogu. Do něj si degustátoři zaznamenávají, jak moc jim víno chutnalo a po sečtení bodů vyhlásí vítěze.
Dříve museli lidé brát větší ohled na to, co vlastně ochutnávají. Nebylo tomu jako dnes, kdy si za částku tři sta korun koupíte vstupenku a následně můžete ochutnávat, jak je libo. Před desítkami let se každý vzorek vína kupoval jednotlivě. Nedali jste za víno víc, než jste chtěli. Vína se dělila na „zlatá“ a obyčejná. Zlatá byla samozřejmě dražší a také chutnější. Dnes už jsou všechna vína braná rovnocenně a je pouze na samotném degustátorovi, kolika body na stupnici od jedné do dvaceti víno ohodnotí. V určitých oblastech Jižní Moravy se tak porovnává až čtyři sta vzorků.
