Tereza Stryková 
O sériovém vrahu Jeffreym Dahmerovi již existuje několik dokumentů i filmů, ale žádnému z nich se nedostalo takové pozornosti jako nově zveřejněné sérii z dílny Netflixu, která vznikla pod taktovkou Ryana Murphyho, spoluzakladatele slavné série American Horror Story.
Různorodé reakce spojuje zděšení
„Tato série je jedna z nejvíc znepokojivých věcí, jaké jsem kdy viděl a to si myslím, že mám dost silný žaludek. Netuším, jestli se vůbec zvládnu dokoukat do konce, je to vážně děsivé,“ uvedl jeden z uživatelů Twiteru a nebyl sám. Podobně reaguje většina diváků, kteří sérii shlédli, a kterým dokumenty o sérových vrazích nejsou cizí. „Během dívání jsem si musela dělat pauzy a psychicky to zpracovat. Člověk to prožívá jinak než u dokumentu. Bere to tak nějak osobněji,“ vysvětluje jedna z divaček.
To, co diváky vedle samotných Dahmerových činů děsí podobnou měrou je ale i fatální selhání policie a nastavení tehdejší společnosti, které vládl rasismus a homofobie. Jen díky tomu trvalo Dahmerovo vražedné řádění přes 13 let a stálo život asi 17 mladých mužů a chlapců, z nichž nejmladšímu bylo teprve 14 let. „Jeff Dahmer je příkladem bílého privilegia,“ shodují se uživatelé Twiteru.
Hlavní jsou oběti, nikoli vrah
Ačkoli název napovídá, že se jedná o sérii, která popisuje příběh Jeffreyho Dahmera, nejde o líčení událostí z jeho pohledu ale naopak z pohledu jeho obětí. Evan Peters uvedl, že měli velmi jasné pravidlo, které zajišťovalo, aby příběh nebyl nikdy vyprávěn z vrahova pohledu. „Jako diváci vůči němu nechováte sympatie, nezabýváte se jeho osudem, spíš jen přihlížíte zvenčí." Peters rovněž dodal, že důležité bylo hlavně to, aby byl příběh vyprávěn co nejautentičtěji kvůli úctě k obětem a k jejich rodinám.
Nelibost pozůstalých
Jak Netflix uvedl, seriál se měl stát hlasem Dahmerových obětí, pozůstalí ovšem odmítli, že by s nimi bylo předem cokoli konzultováno a celý seriál v nich jen znovu probouzí prožité trauma.
„Když jsem viděla kousek seriálu, vadilo mi to, obzvlášť když jsem zahlédla své jméno přes celou obrazovku a nějaká žena, co vypadala jako já, říkala přesně to, co tehdy já,“ vysvětluje Rita Isbell, jejíž bratr byl jednou z Dahmerových obětí a jíž samotnou v seriálu ztvárňuje herečka v momentu, kdy konfrontuje Dahmera před soudem. O tom, že se její jméno v seriálu objeví, nebo že bude vůbec herecky ztvárněna, neměla sebemenší tušení a jen jí to připomnělo všechny bolestné vzpomínky, které tehdy cítila. „Myslím, že se měl Netflix zeptat, jestli nám to nevadí, nebo jak se ohledně tvorby seriálu cítíme. Oni se ale na nic neptali, prostě to udělali,“ dodává Isbell, která poznamenala i to, že ačkoli série vydělává peníze, nic z toho není určeno dětem ani vnukům obětí. „Kdyby je podpořili částí výdělku, nepůsobilo by to tak krutě a bezohledně. Je smutné, že Netflix jen chamtivě vydělává na tragédii.“
Evan Peters jako Jeffrey Dahmer, někteří diváci nevnímají rozdíl
Peters je převážně znám pro své role v American Horror Story, kde již hrál různé vyšinuté vrahy, ale role Dahmera, jak sám přiznal, byla ta nejtěžší. „Měl jsem velký strach ze všech věcí, které Dahmer dělal a vžít se tak do něj byla jedna z nejtěžších věcí, které jsem kdy v životě musel udělat. Pro co největší autentičnost to ale bylo nezbytné.“ O tom, že roli zvládl děsivě dobře, nikdo nepochybuje, ale diváci krom obdivu vyjadřují stejnou měrou i obavy o jeho psychické zdraví.
Problém v tomto případě ale nastává u diváků, kteří si kvůli vzhledu Evana Peterse idealizují i samotnou postavu Jeffreyho Dahmera a vnímají ho jako sexy kriminálníka. Obdobné fankluby nadšenců vznikaly i po natočení filmu Zlo s lidskou tváří, kde Teda Bundyho ztvárnil Zac Efron, ovšem i bez jeho hereckého ztvárnění vrahovi pro jeho vzhled propadlo mnoho diváků, navzdory tomu, že se jednalo o muže, který znásilnil a zabil přes 30 žen. Je otázkou, jestli budou reakce podobné i v Dahmerově případě, jelikož Netflix se v říjnu chystá zveřejnit nový dokument již se skutečnými Dahmerovými záznamy: Conversations with a Killer: The Jeffrey Dahmer Tapes. Již nyní už ale existují trička s potiskem Choke me like Bundy Eat me like Dahmer, které jen potvrzují obecný problém s true crime tématikou. Neustále se opakující zpracovávání životů známých sériových vrahů jim jen přidává na pozornosti, kterou si podle mnohých nezasloužili ani za svého života, natož po své smrti. To celé je pak jen o to více necitlivé vůči pozůstalým, ale i samotným obětem, jejichž jména si většina diváků nepamatuje a ani je nevyhledává, za to jméno jejich vraha zná každý.
