Petr Stanovský
Spolu se svým kolegou z Německa, novinářem Wolfgangem Bauerem se připojili ke skupině Syřanů mířících z Egypta do Evropy. Své pohnutky k cestě vysvětluje tím, že se podle něj jedná o „asi největší téma naší doby“. Wolgang Bauer se o téma uprchlíků už dlouho dobu zajímal a hledal člověka, který by se k němu na nebezpečné cestě připojil. Právě tím člověkem se stal Stanislav Krupař.
Dvojice evropských reportérů se stylizovala do uprchlíků z Kavkazu, čímž vysvětlovala neznalost arabštiny. Mezi sebou komunikovali před pašeráky řečí podobnou ruštině. Pracovat mohli jen skrytě, z toho důvodu se ani neočekávalo, že přivezou kvalitní snímky, oba novináři se shodovali, že bude zázrak, přivezou-li nějaký materiál.
Za nelegální cestu zaplatil každý uprchlík 3200 dolarů. Jedním z domnělých znaků důvěryhodnosti byla síť agentů v Egyptě, jenž měla zajišťovat, aby peníze pašeráci dostali až potom, co se uprchlíci dostanou do Itálie. Před samotnou plavbou v malém člunu byli všichni umístěni do jednoho z konspiračních bytů, kde reportérům povedlo spřátelit se s pár lidmi.
„Čekáte na lodě, na pláži je v noci zima, okolo vás zfetovaní pašeráci, kteří mají strach. Může se stát cokoliv. Když se přiblížily lodě, začala mela. Lidé se rvou do člunu, nikdo nehledí na ostatní. Z lidí se stává dobytek. Uvědomoval jsem si, že ze mě se stává taky. A stálo mě velké úsilí, abych se choval tak, abych se za sebe nemusel stydět,“ popisuje Krupař.
Do Itálie se však nedostali, neboť člun zastavila Egyptská policie ještě před vyplutím. Nicméně samotného Krupaře to příliš nemrzí, jelikož viděl mezi uprchlíky velmi nemocnou třináctiletou dívku s diabetem. „Jsem si jistý, že by ta holčička na lodi umřela. A já jsem nechtěl vidět, jak umírá 13leté dítě,“ dodává.
Zdroj obrázku: rozhlas.cz
