Václav Kosař 
Toto finále bylo důležité pro oba finalisty. Ale nejenom proto, že to znamenalo zisk druhé nejprestižnější evropské trofeje. Oba kluby jsou v anglické Premier League těsně nad sestupovým pásmem (Manchester United je 16. a Spurs jsou 17.) a kdyby již sestoupivší týmy byly trochu víc kompetetivní, tak by se dalo spekulovat i o tom, že jeden nebo oba kluby budou bojovat o udržení. Tohle všechno tedy znamená, že vítězství v Evropské lize byla jediná možnost, jak si zajistit evropský fotbal pro příští rok. A na obou týmech byl tenhle tlak od začátku vidět. Spousta zbytečných chyb od obou týmů a málo vyložených šancí byl běžný pohled během téměř celého prvního poločasu. Až do 42. minuty, kdy se se štěstím Tottenham prosadil. Po centru Papeho Sarra se, až takřka omylem, prosadil Brennan Johnson a sny londýnského klubu o trofeji začaly nabírat reálných rozměrů.
Ještě ale stále zbýval druhý poločas. A rozkaz z kabiny zněl jasně. Nenechat United skórovat. Ať to stojí, co to stojí. A toho se hráči týmu v bílém drželi od počátku druhého poločasu. Prakticky v tu chvíli, co rozhodčí foukl do píšťalky, se hráči Tottenhamu zatáhli do poslední třetiny hřiště a takřka celý poločas nevytáhly paty dál. Jestli se říká, že se zatažené obraně říká „zaparkovaný autobus“, tak trenér Spurs, Ange Postecoglou, svým svěřencům nařídil zaparkovat dopravní letadlo. A i přesto si Manchester vypracoval několik slibných příležitostí, zejména pak hlavičku Rasmuse Hojlunda do odkryté brány, kdy však jeho pokus na brankové čáře zastavil stoper Van de Ven. Od té doby si Rudí ďáblové tak velkou šanci nevytvořili a Tottenham tak mohl slavit svojí první kontinentální trofej po dlouhých 41 letech. „Stále se to snažím vstřebat. Vím, co to pro tento klub znamená,“ řekl po zápase nadšený Postecoglou. „Čím déle to trvá, tím těžší je ten cyklus přetrhnout. Bylo vidět, jak jsou všichni v klubu nervózní, protože už to zažili,“ dodal.
Co dál?
Oba kluby teď čeká už pouze poslední soutěžní zápas, během posledního kola v lize, a následně je čeká pauza a letní příprava. A v té budou mít trenéři co na práci. Příští sezóna musí být lepší než ta současná, protože jinak budou muset oba pánové odpovídat na hodně nepříjemné otázky. Rúben Amorim, trenér Manchesteru United, má možná o něco lepší postavení, protože u týmu není ani celý rok, takže vedení by mohlo být trochu shovívavější. I přesto se ale už objevují spekulace, že by mohl být propuštěn. Sám Amorim by se nedožadoval žádné kompenzace. „Jestli si vedení a fanoušci myslí, že nejsem ten správný člověk, tak nebudu řešit kompenzaci. Ale sám neodejdu,“ řekl portugalský kouč. Na druhé straně Postecoglou, i přes triumf v Evropské lize, musí s týmem zabrat i v domácí soutěži. „Naše ligová forma byla tragická a nepřijatelná, ale kdybychom něco vyhráli, tak by to mohlo tenhle klub změnit,“ popisoval kouč.
