Sandra Tomášková 
Při udělování cen Karla Havlíčka Borovského v roce 2017 Pacner získal cenu za novinářskou vitalitu a obdivuhodnou vytrvalost. Po jeho smrti poslankyně Věra Kovářová navrhne pro Pacnera státní vyznamenání.
První knihu Na obou březích vesmíru vydal v říjnu 1968. Zde Pacner hodnotí kosmonautické úsilí na obou stranách znepřátelených velmocí – sovětské a americké. V závěru knihy se dočteme rovněž o přípravě letu na Měsíc.
Vyšel dokonce i knižní rozhovor Psaní jako posedlost: Rozhovor s Karlem Pacnerem, kde otázky pokládá zkušená publicistka Martina Riebauerová.
První lidé na Měsíci
Karel Pacner se zúčastnil startu Apolla 11 v USA v době, kdy byly cesty do Ameriky zcela výjimečné. Letenka tehdy stála 20 tisíc korun, přičemž Pacnerova výplata byla asi 3 tisíce korun hrubého. Před startem Apolla 11 byl ubytován na studentské koleji na Floridě. Na dlouho očekávaný den toho moc nenaspal. Na místě musel být brzy ráno, pět hodin před startem. Z bezpečnostních důvodů start sledoval ze vzdálenosti pěti kilometrů od oné kosmické lodě. V 6:52 hodin zaujala posádka v čele s Neilem Armstrongem svá místa.
„Pět minut před startem odtáhl personál můstek od kabiny úplně. Pak odjeli poslední technici do sálu letové kontroly anebo do bunkru, který leží asi tři kilometry od startovací rampy. Z nedaleké vojenské základny startovaly vrtulníky a letadla, aby vypuštění Apolla 11 sledovaly."
„Zde velitelství startu Apollo– Saturn! Dvě minuty deset sekund a odpočítávání pokračuje. Cílem astronautů Apolla 11 je Měsíc – cíl vzdálený 404 568 kilometrů.“ Lidé zmlkli a naše zraky přitáhla štíhlá tužka na obzoru. Všechny elektrizoval bas hlasatele Jacka Kinga.
„Čtyřicet sekund do startu Apolla 11! Všechny tanky druhého stupně jsou tlakovány. Třicet pět sekund a odpočítávání pokračuje... Armstrong oznámil, že se cítí dobře.... Dvacet sekund a odpočítává se... T minus patnáct sekund, řízení je zapnuto...“ Sedmnáct sekund před startem se zapojují navigační automaty, které budou navádět raketu na oběžnou dráhu okolo Země.
„...dvanáct – jedenáct – deset...“ Proudy studené vody už předem ochlazovaly startovací rampu.
„...devět – začíná zážeh...“ Přesně 8,9 sekundy před startem se rozběhla mamutí turbočerpadla, ženoucí palivo do motorů prvního stupně.
„...šest – pět...“ Zpod rakety vyrazil oheň.
„...čtyři – tři – dvě...“ Všech pět motorů prvního stupně se rozhořelo. Každou sekundu spalovaly pět tun pohonných hmot. A Saturn 5, aniž to kdo mohl – samozřejmě s výjimkou automatů – poznat, se odpoutával od rampy.
Raketa se utopila v rudém jezeru ohně, který se v mžiku rozlil do všech stran. Plamen se rozvalil po sluncem prozářeném modrém Atlantiku, jehož břehy ležely najednou u našich nohou. Tento obrázek jsem znal dosud jenom z televize. Teď však na mne dolehl jako obrovské drama. Proboha, nestalo se něco? Nehoří rakety s astronauty? Ne, všichni zůstávali v klidu. Čtyři hydraulické držáky poutající první stupeň se uvolnily, raketa setřásala jinovatku a kusy ledu.
„Hurááá! Hurááá!“ Nikdo z nás nevydržel přihlížet mlčky.“, popisuje start Pacner na svém webu.
Karel Pacner se narodil 29. března 1936 v Janovicích nad Úhlavou. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Poté v roce 1959 nastoupil do redakce Mladé fronty, kde působil jako redaktor pro popularizaci věd. Později zde vedl sobotní přílohu. Psal především o kosmonautice a vesmíru, od roku 1990 pak o nejnovějších dějinách a historii špionáže. V roce 1989 byl jedním ze zástupců šéfredaktora právě Mladé Fronty. I po svém odchodu do důchodu roku 2001 s Mladou Frontou spolupracoval, mimo ni i s některými časopisy, rozhlasem a televizí. Byl členem Klubu autorů literatury faktu (KALF) a Obce spisovatelů. Zemřel 7. dubna 2021 v Praze.
