Jan Šimek Český tým skončil stejně jako loni ve čtvrtfinále. Přitom zápas proti Američanům jste měli rozehraný velmi dobře. Kdy přišel zlom?
První třetina nebyla z naší strany špatná, i když dopředu jsme moc šancí neměli. Dobře jsme blokovali předbrankový prostor a Amíci sice měli puk na hokejce, ale k ničemu vážnému se nedostali. Pak jsme však inkasovali dva rychlé góly, které rozhodly o celkovém výsledku.
Dalo se ještě po dvou zmíněných obdržených brankách vrátit do zápasu?
Nabádali jsme kluky, aby si víc dovolili a šli dopředu ve dvou hráčích, pokud budou moct. Do šancí jsme se však bohužel moc nedostávali.
Výsledek 0:8 vypadá hrůzostrašně. Je to podle vás věrný obrázek utkání, nebo je skóre až příliš kruté?
Ve třetí třetině nám tam rychle napadaly góly, kdy měli kluci hlavy dole. Už prostě viděli, že se zápasem se těžko něco udělá.
Co jste si po utkání řekli v kabině?
Klukům jsme poděkovali za společné tři roky. Řekli jsme jim, že kariéru mají před sebou a musí na sobě pracovat. Popřáli jsme jim hodně štěstí. To bylo zhruba vše, co jsme jim řekli.
Na mistrovství světa porazili Češi americký výběr naposledy v roce 2002. Prokletí tak stále trvá...
Amerika má mužstvo, které je dva roky spolu. Trénuje, dělá spolu de facto všechno a je vidět, že jejich práce má smysl. Jsou hodně silní, jak na ledě, tak i mimo něj. Tvrdě pracují a dvouletý cyklus, který hráči společně absolvují, jim přináší ovoce.
Bylo by teoreticky možné zavést podobný model v Česku?
Myslím si, že je to nereálné. Zaprvé je to strašně drahý špás, na druhou stranu v každém ročníku ani není tolik kvalitních hráčů, kteří by to mohli absolvovat. Tohle je můj názor. Možná se nad tím bude za pár let uvažovat, ale momentálně si myslím, že ne.
Na hodnocení turnaje je samozřejmě brzy, přesto se zeptám. Jaké z něj máte pocity?
První zápas s Finskem jsme odehráli velmi dobře, ale prohráli na nájezdy. Ve druhém utkání s Kanadou jsme hráli výborně. Dvě třetiny jsme byli lepším mužstvem, bohužel jsme neproměňovali šance a zápas prohráli. Trochu nás mrzí prohra se Slováky. Za stavu 3:1 jsme měli řadu příležitostí, jenže jsme je nevyužili. Nyní jsme narazili na nejlepšího protivníka na turnaji a duel prohráli.
Kde byla největší slabina týmu? Faktor, ve kterém jste zaostávali za soupeři?
Ze zápasů nebudu tento proti Americe hodnotit. Z turnaje mám dobrý pocit, kluci to odmakali dobře, i když výsledkově to nepadlo, jak by mělo. Moc nám nešly přesilové hry, které možná rozhodly o tom, že jsme nyní narazili na Ameriku. Je to krátký turnaj, který nám musí sednout. Tahle důležitá věc se nám nepovedla. Rozhodla o tom, že jsme ve čtvrtfinále mohli jít na někoho jiného.
Jak vypadá vaše budoucnost? Budete u osmnáctky pokračovat?
Končí mi smlouva, celý realizační tým u osmnáctky končí. Všichni si momentálně potřebujeme odpočinout, protože to byly náročné tři roky, jak skloubit práci v reprezentaci s tou klubovou. Myslím si, že naše práce nesla ovoce. Český hokej se určitě posunul, ale furt nám chybí krůček k top týmům Kanady, nebo Ameriky, kde jsou hráči momentálně trochu jinde.
Ač jste byli na mistrovství světa s reprezentací, určitě jste hlídali výsledky domovského Litvínova. Ulevilo se vám, že se klub zachránil mezi českou smetánkou?
Sledovali jsme to. Pro náš klub je důležité, že se zachránil, protože extraliga ve městě vždy byla a má návaznost na mládež. Jsme jen rádi, že Litvínov nespadl do první ligy.
