Tereza Dostalíková (19), studentka
Já jsem chtěla tetování už strašně dlouho, ale nějak jsem nedokázala sebrat odvahu. Bála jsem se bolesti, nevěděla jsem, co by řekli rodiče a zároveň jsem úplně neznala žádného tatéra nebo tatérku. Čas plynul, až teda v roce 2021, kdy mi bylo osmnáct, jsem si řekla, že už bych fakt něco chtěla. Našla jsem si jednoduchý motiv na Pinterestu, který jsem si trošku upravila a to jsem si nechala udělat. "Ikigai" je japonský koncept hledání smyslu života. Vůbec toho nelituji, v šedesáti ho už asi nikde moc ukazovat nebudu, ale zase budu mít vzpomínku. No a byla jsem z něj tak nadšená, že hned o měsíc později jsem šla na rovnou další dvě. Teď už jich mám patnáct.
Sára Forková (18), studentka
První tetování mám už od čtrnácti. Nechala jsem si ho dělat u tatéra, který tetoval už dlouho mého strejdu a mamku. Je to památka na taťku. Občas si říkám, že jsem si mohla vybrat skrytější místo, ale to tetování miluju.
Andrea Mašíčková (19), studentka
První tetování jsem si nechala udělat u profesionálního tatéra v sedmnácti letech. Papíry mi podepisovala mamka, která, sama potetovaná, vnímala kérku jako lepší variantu než propíchnutí nosu, co jsem tenkrát chtěla. Mám ho na žebrech, takže napoprvé docela bolestivé místo, jak všichni říkali. Ale mě nebolelo vůbec a okamžitě jsem se do zvuku strojku a toho "rytí do kůže" zamilovala. Mám jich teď několik a rozhodně nekončím. Žádné kérky nelituju. Mám pocit, že jsou to jen barevnější jizvy, které vypráví naše příběhy. Za dvacet let s jejich významy nebo vyobrazeními souznít určitě nebudu, ale to je v pohodě, protože za dvacet let budu někdo úplně jiný. Prostě si řeknu: ,,Taková jsem byla před dvaceti lety."
Martina Růžičková (19), studentka
Moje první tetování jsem si nechala udělat v šestnácti nebo sedmnácti. Je to jednorožec, kterého mi hand poke vytetovala kamarádka. Zároveň je to matching tattoo s kamarádkou a navrhovala jsem ho já. Nic bych na něm neměnila, možná bych ho chtěla na druhé noze, ale tak to je detail. A proč zrovna tento motiv? Protože můj život je zkrátka jako jednorožec - když ho uvidíš, nemůžeš uvěřit, že opravdu existuje.
Lucie Riegerová (20), studentka
Na moje první tetování jsem šla v devatenácti, takže teprve nedávno. Dlouho jsem se odhodlávala, ale jakmile jsem začala, nemohla jsem přestat. Celý proces mě fascinoval. Tetování vnímám jako možnost zobrazit naše pocity, myšlenky nebo třeba zájmy. Vílu mám právě proto, že zbožňuju fantasy tématiku, mám dost bujnou představivost, ale zároveň mě k ní přátelé i často vzhledově přirovnávají. To je myslím docela dobrý příklad toho, že každý si může v tom svém najít dokonce více významů.