Izabela Adámková 
Celý svět hlasitě podporuje Ukrajinu, demonstrace se objevují téměř všude. Jaké to je, vidět, že tolik lidí stojí za Ukrajinou?
Je to nádherné, věřím, že je to obrovská podpora pro všechny Ukrajince vidět, že svět nemlčí a hlasitě podporuje Ukrajinu. Mně osobně to dodalo hodně síly a klidu na duši.
Jak jste se o ruské invazi na Ukrajinu dozvěděl? Jaké byly vaše první pocity, čekal jste, že se tohle stane?
To, že k invazi dojde, jsem tušil. Bydlel jsem s jedním Rusem, který teď odjel kvůli této situaci zpátky do Ruska. Když jsem jednou přišel domů, tak jsem viděl, že se dívá na Putinův projev ještě před invazi. Nabídl mi, že to může vypnout, protože věděl, jaký mám vztah k Rusku a k Putinovi. Odpověděl jsem, že chci vědět, o čem informuje můj nepřítel, a tak jsme se na to podívali spolu. Když jsem viděl, že Putin ohlásil nezávislost Doněcké a Luhanské republiky, tak jsem očekával, že válka přijde, nechtěl jsem tomu věřit, ale čekal jsem to. V Donbasu je od 2014 válečný stav, kde dochází k porušování Minské dohody a věděl jsem, že teď v únoru, je porušována čím dál tím víc. Byl jsem na tuhle situaci připravený, ale cítil jsem se rozpačitě a bezradně. Od té doby, co Putin podepsal nezávislost Doněcké a Luhanské oblasti jsem pociťoval neklid. V noci 23. února jsem měl noční můru a pak jsem se ráno vzbudil a viděl, že Putin rozpoutal válku.
Máte na Ukrajině nějaké známé, rodinu? Pokud ano, jste spolu v kontaktu?
Samozřejmě, na Ukrajině mám rodinu, hodně známých, kamarádů. Rodiče bydlí ve městě Dnipro, tahle oblast je převážně klidná, ale i tak jsou připravení, že válka může dojít i k nim. Dále mám například bratrance v Kyjevě a další známé třeba v Černihově, Sumach, zde se vedou tvrdé boje, musí být pořád ve střehu. Každý můj den se začíná tím, že píšu všem blízkým na Ukrajině, zda jsou v pořádku, zda jsou zdraví a čekám na odpověď.
Solidarita, kterou můžeme sledovat zejména na Ukrajině v posledních dnech, je neuvěřitelná. Byla mezi Ukrajinci vždy taková touha si pomáhat, nebo je to odpověď na závažnost situace?
Ve skutečnosti se tato soudružnost mezi Ukrajinci objevovala spíše, když přišel nějaký větší problém jako je právě válka. Například v roce 2014 byla solidarita na Ukrajině taky velmi výrazně viditelná. Postupem času, když se situace lepšila, ochota pomáhat si postupně slábla. Je to na horu a dolů, ale teď můžeme zase vidět, že je solidarita opravdu velmi silná.
Jak aktuálně vnímáte ruský národ? Vyvolává ve vás negativní pocity?
Záleží, o koho se jedná. Často vidím, že Rusové nerozumí situaci, neví, co říkají, věří Putinově propagandě. Na druhou stranu jsme v 21. století i v Rusku si občané můžou dostat k jiným, ověřeným informacím. Pokud ale se mnou mluví Rus, který situaci chápe a ví, co se děje, co je to válka, rozumí jejím následkům, pak mu nemám co vyčítat.
Demonstrace mají místo i v Rusku, kde jsou surově trestány. Obyvatele Ruska, kteří demonstrují tak riskuji opravdu hodně. Jaký význam pro vás tyto ruské demonstrace mají? Vnímáte je jako důležité?
Určitě je to nesmírně důležité, ale mám pocit, že to nestačí. Rusové musí být více důrazní ve svých názorech, musí se jich více podílet na podpoře Ukrajiny, musí být více slyšet. Je super, že jsou demonstrace v Moskvě, v Petrohradě, ale například na východě, tam se neděje nic, tam nikoho nezajímá, jaká je situace v Evropě. Mají blíž Čínu, takže se Evropou moc nezabývají. Kvůli těmto okolnostem lidé na Ukrajině fotí a zveřejňuji, co se děje, nedávají žádnou cenzuru na fotky, ukazují realitu takovou, jaká je. Lidé, kteří mají známé v Rusku píšou a informují občany Ruska o tom, co se tady děje. Oni však reagují například argumentem, že my v Ukrajině máme hodně laboratoří s biologickou zbraní, že máme smrtelné výhozy, které Amerika a NATO speciálně vytvořili proti Rusku a Rusové je chtějí je zničit, aby neohrožovaly svět. Pak ale neshazují bomby na biologické laboratoře, které jsou údajnou hrozbou a ve skutečnosti vůbec neexistují, ale na ulice, kde bydlí normální lidé, civilisti. Taky argumentují tím, že na Ukrajině jsou potlačování lidé, kteří mluví rusky, ale pak bombardují města s největším počtem rusky mluvících občanů. Já mluvím 80 % života rusky a nikdo mě za to nikdy nijak neodsuzoval. Jednání ruské armády nemá žádný smysl a logiku.
Propaganda na ruském území je opravdu velmi silná. Jak myslíte, že ji můžeme alespoň částečně zabránit? Jak předat pravdivé informace k ruským občanům?
Jak už jsem říkal, žijeme v 21. století. Každý z nás má počítač, každý z nás má přístup k internetu, každý má přístup k VPN, takže pokud jim v Rusku zablokují nějaké webové stránky, tak se k nim stejně můžou dostat. Jsem přesvědčen, že většina ruských občanů si vybrala neslyšet a utíkat před tím, co se děje, radši se rozhodli mlčet. Rád poslouchám a čtu knihy Jordana Petersona. Ten zmiňuje ve svých knihách velmi často Solženicyna a jeho dílo Archipelag Gulag. Sám Solženicyn se sebe ptal, jak je možné, že se on dostal do gulagu. Dokonce on sám tvrdí, že se nikdy neozval, ale rozhodl se mlčet, nevyjadřovat se k tomu, co se dělo, proto se také v gulagu ocitl. Podle mě je tato situace úplně stejná. Můžeme ukazovat to, co se děje všude po internetu, ale pokud nás nebudou chtít slyšet, pak nemůžeme udělat nic. Často taky vidím na internetu, že si Rusové stěžují na to, že už nemůžou vycestovat do Evropy, nakoupit v Ikea, ale to, že kousek od nich umírají nevinní lidé i kvůli tomu, že se rozhodli mlčet, je jim úplně jedno.
Ukrajinský národ ukazuje obrovskou statečnost a hrdinství, které všichni ohromně obdivujeme. Z čeho myslíte, že tato odvaha a bojovnost Ukrajinců pramení?
Ukrajina je jejich domovem, mým domovem. Pokud se ukrajinský národ přestane bránit, pak bude Ukrajina zničena ruskou armádou a hlavně Putinem. Dneska jsem napsal mému kamarádovi, jak se má, odepsal, že bojuje, ale že musí být pořád ve střehu, jinak bude zabit. Pokud se Kyjev přestane bránit, bude zabit, nemůžeme přestat. Víme, co se dělo a děje od roku 2014 na východě Ukrajiny. Pokud se přestaneme bránit, dopadne takto celá Ukrajina. Prostě bráníme svůj domov.
Jak reaguje vaše okolí v České republice na tuhle situaci? Snaží se vás nějakým způsobem podporovat? Jsou vám nápomocní?
Od samého začátku jsem viděl, že Česká republika silně podporuje ukrajinský národ. Uspořádali různé finanční sbírky na pomoc Ukrajině, poslali zbraně a munici ukrajinské armádě. Založili také například Krajská asistenční centra pomoci, která pomáhají Ukrajincům, kteří utekli před válkou. Dostanou zde jídlo, obstará se jim bydlení, obdrží finanční podporu aj. Mám pocit, že česká podpora se váže i s tím, že měli podobnou zkušenost v roce 1968, kdy ruská vojska obsadily Československo, ví, jaké to je.
Já jsem moc vděčný holce, která mi dala kontakty a telefonní čísla na lidi, kteří pracují u hranic, abych jim mohl taky pomoct a taky ji moc děkuji, že mi psala a kontrolovala, jak se mám, jak to zvládám, moc si toho vážím.
Připadá vám podpora ostatních států dostatečná? Nebo naopak máte pocit, že by mohli udělat pro Ukrajinu více?
Na začátku jsem měl pocit, že bylo s podporou Ukrajiny všechno špatně. Byl jsem zklamaný z toho, jak se k situaci stavělo například Německo, Maďarsko nebo Itálie. Naopak bylo úžasné, jakým způsobem od začátku podporovalo Ukrajinu Česko, Polsko a pobaltské státy.
Bezletová zóna na Ukrajině by byla klíčovou změnou, obětí by bylo podstatně míň. Hodně mě mrzí, že zatím nedošlo k její zavedení. Slyšel jsem o hodně situacích, kdy mojí přátelé, známí byli velmi blízko k tomu, aby je zabila mina, nebo bombový útok. Můj kamarád se včera vyhnul mině jen o dvacet metrů. Moje známa, která se teďka nachází ve městě Irpiň, vždycky když potřebovala něco uvařit, musela rychle běžet na horu z úkrytu, aby rychle stihla obstarat jídlo, než dojde k raketovým útokům. Spousta Ukrajinců ví, že příští bomba, raketa může být už ta poslední. Proto jsem přesvědčen, že zavřít nebe nad Ukrajinou je opravdu velmi důležitý krok.
Jak se k této situaci stavíte? Snažíte se nějak pomáhat nebo se podílet na událostech, či finančních sbírkách na podporu Ukrajiny?
Snažím se pomáhat všude, kde to jde. Hned, když jsem se dozvěděl, že Putin ohlásil nezávislost Doněcké a Luhanské republiky, jsem poslal všechny peníze, které jsem měl na ukrajinskou armádu, protože jsem věděl, že válka přijde. Pomáhám taky rodinám, které do Česka přijedou s domlouváním a zařizováním věcí. Jsem taky moc vděčný vedoucímu kurzu českého jazyka, díky kterému můžu chodit do nemocnice překládat do ukrajinštiny, ale taky všem mým učitelům, a těm, kteří se mi rozhodli pomoct. Opravdu bych chtěl udělat více pro to, aby ruská armáda opustila Ukrajinu, aby ruská vláda byla zničena. Tak moc si přeji, aby tohle všechno skončilo, aby lidé zase mohli chodit do parku, aby mohli tancovat, užívat si života, tohle chci víc než cokoli jiného.
Máte nějakou myšlenku, kterou byste chtěl vzkázat obyvatelům v České republice k aktuální situaci na Ukrajině?
Zaprvé bych si přál, aby pomohli uzavřít leteckou zónu nad Ukrajinou. Zadruhé bych chtěl moc poděkovat českému národů, který tak intenzivně podporuje Ukrajinu jak finančně, tak zbraněmi. Taky děkuji za to, jak vřele přijímají Ukrajince mezi sebe, že jim poskytují ubytování, jídlo, pojištění, a hlavně bezpečné místo daleko od války. Jsem si jist, že ne všichni Ukrajinci jsou dobří lidé, v každém z národů se objevují jak zlí, tak dobří jedinci. Určitě i do České republiky se dostanou ti zlí a já rozumím tomu, že Češi budou možná na Ukrajince postupem času měnit názor. Pevně ale doufám, že budou mít o ukrajinském národu, pokud možno, co nejlepší mínění.
