Barbora Chytilová
Nabízet méně rozšířené kváskové pečivo se majitelům firmy Moje domácí dobrůtky očividně vyplácí, dnes už v Olomouci existují dokonce čtyři pobočky. Kromě již zmíněné na třídě Svobody se jedna nachází na ulici 1. máje blízko centra a druhá na Masarykově třídě, nedaleko vlakového nádraží. Čtvrtá pak leží na konci města, na ulici Rožňavská v obytné čtvrti mezi panelovými domy.
Důvod, proč mě osobně tento obchůdek zaujal, je však jiný. Zlákal mě nápis, který se nachází u vchodu - "kvalitní, poctivé, domácí výrobky s milou obsluhou". Okamžitě mě napadla otázka, zda je možné všechny tyto podmínky splnit. Když jsem se tedy nedávno znovu ocitla na třídě Svobody, rozhodla jsem se vstoupit a zahnat kručení v břiše nějakou tou "domácí dobrůtkou."
Jak se hned ukázalo, pod názvem Moje domácí dobrůtky se ukrývala pekárna. Kromě pečiva tady najdete ale i několik druhů domácích uzenin a sýrů. Samotný interiér připomínal vesnickou sámošku, což místu vůbec neškodilo. Jelikož pocházím z venkova, bylo mi toto prostředí sympatické. Protože jsem přeci jenom "chudý student," vyhnula jsem se kváskovému pečivu i klobásám a vydala se ke sladkým výrobkům. Na první pohled mě zaujal vdolek a jablečný muffin - i když už bylo odpoledne, oba dva druhy pečiva vypadaly velice čerstvě. Vdolek mě stál čtrnáct korun, muffin pak o čtyři méně. Při placení jsem měla dokonce nutkání nechat slečně prodavačce spropitné, protože s podobně ochotnou a usměvavou obsluhou jsem se opravdu ještě nikdy nesetkala.
Hned po odchodu jsem se nedočkavě pustila do vdolku, který předčil má očekávaní. Byl krásně nadýchaný a opravdu chutnal, jako by ho upekla babička doma v peci. Šlehačka ani marmeláda se neroztékaly, jak tomu bývá zvykem u pečiva koupeného v supermarketu, a dokonce tvořily na vdolku nějaký zvláštní ornament. Nejednalo se tedy jen o pastvu pro jazyk, ale i pro oči.
Jakmile jsem se vzpamatovala z prvního kousku, přišel na řadu jablečný muffin. Jestli jsem si myslela, že vdolek nemůže nic překonat, mýlila jsem se. Muffin tvořilo měkké těsto plněné jablky, přičemž při pečení se obě ingredience dokonale spojily. Povrch pak zdobila kapka čokolády, která krásně doplnila jemnou chuť jablek. Naprostá pohádka.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se může v malinkém krámku skrývat takový poklad. Ještě teď se mi sbíhají sliny a už se nemůžu dočkat, až si zas dám nějakou tu domácí dobrůtku. Tentokrát ale zkusím pobočku u vlakového nádraží. Výrobky by zde měly být stejné, takže jen doufám, že i obsluha bude příjemná a vstřícná.
Zdroj fotografie zde.
