Reprezentace byla na koni. Dvanáct bodů během čtyř zápasů. Ten pátý proti Lotyšsku měl být pouhá formalita, která pobaví a hlavně nažhaví diváky na další fotbalové souboje. Tak se ale nestalo. Po inkasovaném gólu a při nemohoucnosti vyrovnat začalo být zle. V tuto chvíli přichází na řadu fanoušek. Ten, který má pohánět mužstvo kupředu. Po každém zápase s vyprodaným stadionem řekne většina hráčů, že hnacím motorem pro ně byly právě plné tribuny. Jenže kde se v Edenu fandové schovávali?
Pavel Vrba po zápase těžko zakrýval rozčarování z návštěvy v hledišti. Vysvětlení ohledně prázdných tribun přišlo od marketingových zástupců naší fotbalové asociace (STES). „Měli jsme velké oči. Cena lístků byla naddimenzovaná. Chyba byla i v přerozdělování,“ říká šéf STESu Pavel Koželuh. Jak se to může stát? Jak může společnost jako STES ztratit osm tisíc diváků chybou v přerozdělování lístků? A proč vůbec hraje reprezentace proti Lotyšsku na největším stadionu u nás, ale jeden z klíčových zápasů s Islandem poslali do Plzně?
Další dva pomyslné kotrmelce našeho fotbalu se odehrály na hřišti Synot ligy. První z nich byl z produkce Milana Petržely, který v zápase proti Slavii stoupl na nohu ležícího Keniji. Za zákrok vyfasoval Petržela trest na tři zápasy, ale podobný čin předvedl už v roce 2011. V obou případech se hájil tím, že nešlo o úmysl. Nechci sahat Petrželovi do svědomí, ale z většiny videí vyplývá pravý opak.
Poslední ránu zasadil české kopané David Lafata. Ano, ten David Lafata, o kterém se vždy mluvilo v superlativech jako o slušném a čestném hráči. Pád, který předvedl při zápase s Teplicemi, vypadal na některých zpomalených záběrech až komicky. Taky za něj dostal trest. Ale na rozdíl od Petržely může hrát už do příštího zápasu. A v tom bych viděl problém. Pokud hráč něco takového předvede, komise by měla tvrdě trestat. A ne pouze finančně. Hráči by si pak dobře rozmysleli, jestli upadnou, pokud by je čekalo riziko, že si příštích pět utkání nezahrají.
Zdroj fotografie zde.