Adéla Bodláková 
Prostor Hlinecké kavárny Mandala se v první březnový den přenesl z Česka do Beneluxu. Dvojice kamarádek, Vendy Kropáčková a Nela Dufková, se podělily o zážitky ze svého prázdninového výletu na kole. V prostoru kavárny měly připravený projektor s plátnem, kde fotografiemi dokreslovaly svou cestu. Kavárna zůstala v provozu, takže si posluchači během přednášky mohli vychutnat výběrovou kávu a zákusek z denní nabídky.
Hned na začátku padla odpověď na otázku „proč“, kterou obě zodpověděly se smíchem. Řekly, že „je jednoduše spojuje láska ke sportu, cestování a kávě, a tak tohle všechno spojily dohromady.“ I kvůli tomu naplánovaly přes 600 kilometrů dlouhou cestu, která jim i s přestávkami na návštěvu Amsterdamu, Haagu a Rotterdamu zabrala 10 dní. Start celé cesty se uskutečnil v Praze, kde se po občersvení v první kavárenské zastávce v Cafe Frida na Florenci bylo nutné přesunout do samotného bodu výjezdu - do Lucemburku.
Hned první den přinesl problémy, když Nela Dufková píchla přední kolo. Podle jejích vlastních slov byl naštěstí kousek Decatlon, kde se kromě samotné opravy kola dal koupit i balíček na lepení. A ačkoli nevěděly, jak na to, byly připravené na další možné problémy. Zanedlouho totiž Nela Dufková píchla tentokrát zadní kolo, a to v belgickém Dinantu, které jí ovšem spravil pán z nizozemského Groningenu. Belgie je kopcovitá, ale s krásnou přírodou, což zaznělo i na konci v jejich Beneluxovém desateru, kde „belgický kopec s kravami je lepší než nizozemská rovinka s protivětrem a s koňmi.“ V Bruselu nastala první větší pauza, a dokonce i takový luxus, jako je přespání v hostelu. Zároveň se v Bruselu nesmí vynechat návštěva Evropského parlamentu, po kterém následovala zastávka na doplnění potřebné energie v kavárně Barkboy a Mok Coffee. V Bruselu je zároveň návštěvnickou dominantou Atomium, což je kovová stavba, která je postavena ve tvaru základní buňky krystalové mřížky železa, uvnitř které často bývají výstavy. Speciální je i způsob, kterým se návštěvník může dostat nahoru, a to pomocí eskalátorů. Vendy Kropáčková se smíchem dodala, že „tam ale nebyla kavárna, proto tam nemělo cenu jít.“
V Antverpách (stále ještě v Belgii) se nachází unikátní způsob dopravy z jednoho břehu řeky Scheldt na druhý. Pod řekou je zkonstruovaný Sint-Annatunnel, neboli tunel svaté Anny, který opět pomocí eskalátorů dokáže přepravit obyvatele města na ten břeh řeky, na který potřebují. Přejezd hranic mezi Belgií a Nizozemskem nebyl poznat pouze kvůli změně terénu, ale také v řeči. V prvních dnech převažující francouzštinu (dialektovou volenštinu) začala nahrazovat nizozemština. Nizozemsko je země cyklistiky, což zejména dokazoval fakt, že v každém větším městě byla možnost odložit kolo v hlídaném areálu i přes noc. Pro obyvatele těchto měst bez poplatku, pro návštěvníky za symbolickou cenu. Cílem této náročné cesty byl Amsterdam, kde každý Čech může zažít mírný kulturní šok vzhledem k tomu, že je zde legální konzumovat marihuanu (ale před kostelem můžete potkat speciální dopravní značku zakazující kouření marihuany před kostelem). Obě holky se shodly na důležité radě na závěr: „Dávejte si pozor, kam jdete. Pokud chcete kávu, stejně jako my, musíte do café. Kdybyste se vydali do coffee shopu, odejdete s jointem, což jsme samozřejmě nezkoušely.“
